Chapter Text
29.1.2014: Muzeum patologie u Svatého Bartoloměje, Londýn, W.S.S. Holmes a J.H. Watson
John nespal už od půl páté a byl nervozní jako pes. Mohl si tisíckrát opakovat, že je to jen formalita, která na jejich vztahu nic nemění, ale zkrátka se dnes žení. On obyčejný chlápek si bude brát jedinečného, leckdy nesnesitelného, ale přesto fascinujícího Sherlocka Holmese.
Vařil si toho rána už druhé kafe a na klidu mu nedodávalo ani nepřirozené ticho v bytě. To měla na svědomí Dora, protože je ukecala k dodržení starého zvyku, že by se snoubenci před obřadem neměli vidět. Sherlock proto strávil minulou noc v jejím londýnském útočišti na Montague Street a soudě z esemesek, jaké Johnovi posílal, byl stejně vynervovaný, jako doktor sám.
V půl osmé zaklepala na dveře bytu paní Hudsonová a přinesla mu čaj a snídani: „Jen pro dnešek, že mi děláte takovou radost hoši. Jinak samozřejmě nejsem vaše hospodyně!“
„Dneska jste se vážně neměla obtěžovat!“
Jednak to opravdu nebyla její povinnost a zrovna dnes jí tuplem nechtěl obtěžovat takovými přízemnostmi. Vlastní rodiče, stejně jako před časem Harry, nepozval, ale protože měl v jádru smysl pro tradici, chtěl se nechat k oltáři doprovodit patřičně mateřskou figurou, proto o tuhle čest požádal právě paní Hudsonovou, čímž jí nevýslovně dojal.
Vůbec cítil potřebu nějak kompenzovat nedostatek pokrevního příbezenstva na své straně obřadní síně, takže pozval několik svých kamarádů z armády a ze studií. Takových, kteří mu budou přát štěstí a nikoli kritizovat jeho životní volbu. Na prvním místě samozřejmě Mike Stamforda, bez něj by býval Sherlocka nikdy nepotkal, proto Mikemu svěřil čestnou úlohu svého svědka. Krom něho dorazí i Bill Murray, Charlie Woodhouse a Terry Finnmore, kteří s ním sloužili v Afgánistánu a Johnova bývalá šéfka a ex-přítelkyně Sarah. Zachovali si dobré vztahy a ona se sama vdala za výtvarníka, kterého jí pár let zpátky na vernisáži podstrčila Dora Vernetová.
Ještě jednoho člověka John obeslal pozvánkou, ale netušil, zda dotyčný opravdu dorazí. Krom objektivních překážek, jakými byl zdravotní stav a touha po soukromí, tu byla i otázka, zda se vůbec ještě chce s Johnem setkat. Ale nad tím nemá cenu hluboce meditovat, John to už brzy zjistí.
Dožvýkal svůj toust a s povzdechem zamířil do ložnice: „Vzhůru do bitvy!“ pomyslel si, když sundal ze skříně pouzdro s oblekem. V tomhle jin Dora milosrdně vyšla vstříc.Ušetřila oba dva žaketů, fraků a podobných nepohodlných šíleností.
Johna vybavila sytě modrým oblekem, blankytně modrou košilí a kravatou s paisley vzorem v několika ladících odstínech - zkrátka nic, co by si nemohl ještě někdy vzít na sebe.Aby celek dnes působil přece jen slavnostněji, v klopě měl korsáž s malým růžovám kvítkem.
Na chodbě složil poklonu paní Hudsonové, která svůj decentní černý kostýmek korunovala obřím bílým kloboukem, který měl dost možná tři stopy v průměru, pomohl jí do kabátu, následně si vzal svůj a vykročili ze dveří.
Tady ne ně čekalo překvapení v podobe špalíru „jeho“ svatebčanů. Vůbec je tady nečekal, měl zato, že se celá společnost sejde až na místě. Ale od schůdků až ke dveřím taxíku se táhly dvě řady jeho blízkých počíneje Harry a Clarou. Za nimi pak stáli Mike, Bill, Charlie, Terry a Sarah spolu se svými partnery či partnerkami.
Harry mu vlepila pusu, když jí míjel, Mike ho poplácal po zádech, kamarádi z vojny mu se šibalským výrazem zasalutovali a Sarah, těsně u dveří taxi, ho políbila na druhou tvář.
...