Chapter Text
„Oh!“ uniklo tiše ze Sherlockových úst, pak zavřel oči a zvrátil hlavu. Z toho John poznal, že je jeho partner už těsně pod vrcholem a než detektiv probudil celý dům výkřikem doktorova jména, překryl jeho rty svými.
Pak chvíli jen leželi vzájemně propletení, oddychovali a Sherlock se tiše smál do Johnova ucha – příliv endorfinů na něj měl zajímavé účinky.
Nakonec udělal doktor neochotný pokus zvednout se z postele, aby je oba otřel ručníkem, ale Sherlock ho stáhl zpátky k sobě. Tak John jen nahmatal na podlaze vedle lůžka Sherlockovo triko od pyžama a použil to. Také nejspíš znehodnotili povlak polštáře, kterým podložil Sherlockův zadek, ale tentokrát si kvůli tomu nepřipadal vůbec trapně, jak by se mu stalo kdekoli jinde mimo jejich domov. Tady nemusel.
Sherlock se přitiskl k Johnovým zádům a omotal ho svými dlouhými končetinami jako chobotnice. John cítil jeho dech na svém rameni, kučery ho šimraly na krku a dlouhé, štíhlé prsty ho hladily po pupíku.
S kteroukoli ze svým četných ex-přítelkyní by už ucukl a dumal nad tím, zda tím dotyčná neupozorňuje na rýsující se fald. Dnes věděl, že ho tam opravdu má, konec konců mu táhlo na pětačtyřicet, ale Sherlock ho miluje i s tím přebytečným záhybem kůže.
Oddechování za jeho uchem se stávalo stále pomalejším a hlubším, Sherlock usínal, ale Johnovi se stále honilo hlavou příliš mnoho myšlenek, aby jen tak zavřel oči nechal vědomí odplout.
Nepatrně se otočil, aby nespočíval celou vahou na svém špatném rameni a zadíval se ke stropu. V nepatrném světle couvajícího měsíce nedokázal rozeznat trámoví na stropě, ale věděl, že tam je. Ten strop už pozoroval snad tisíckrát a znal každý letokruh či suk na trámu.
Little Chalfield byl prakticky jejich druhý domov. Místo, kde se cítili uvolnění a bezpeční, místo, které vyhledávali, když toužili být trochu rozmazlováni. Ano, John rád připravoval Sherlockovi snídani, ale bylo o tolik příjemnější se po vášnivé noci probudit v objetí toho druhého a cítit vůni slaniny, kterou pro ně upražil někdo jiný.
Scházela se tu úžasná parta lidí a všechny si John troufal pokládat za svou rodinu bez ohledu na právní formality.
Ale nešlo jen o pohodlí a dobrou společnost, tohle místo bylo pro oba důležité. Bylo to v hale tohohle sídla, kdy John pozoroval Sherlockův profil proti plamenům v krbu a opatrně si připouštěl, že ho shledává zatraceně přitažlivým. Právě tady vyslechl od Dory historky, které Johnovi naplno odhalily Sherlockovo křehké srdce.
Právě na půdě tohohle domu se doktor dozvěděl, že Sherlock stále žije a následně si konečně vyznali své city.
Bylo to zde, během Mollyiny a Gregovy svatby, když ho Sherlock na galerii nad halou požádal o ruku.
Ještě jedna významná událost v jejich vztahu se pojila s tímhle domem. Za pár týdnů to bude už deset let, co se na posteli o patro výš poprvé milovali.
Bylo to pravda trochu rozpačité a neobratné. Sherlock byl nervozní z nedostatku svých zkušeností a John se bál, že ublíží jeho stále nezahojeným žebrům, ale po všech těch blízkých setkáních se smrtí, už nedokázali čekat ani o minutu déle.
Sherlock by se možná o tohle poprvé hádal, s tím, že nešlo o penetrativní sex. Tuhle premiéru si odbyli až o pár neděl později na Baker Street, kdy už žádná újma Sherlockovým pochroumaným žebrům nehrozila
O jejich svatební noci byl John poprvé ten dole. Už dřív se rozhodl, že tohle privilegium by nemělo být jednostranné, ale čekal na tuhle příležitost, aby i jejich první manželský sex byl něčím výjimečný.
Ale nestřídali se moc často, Sherlockovi vyhovovalo být alespoň v nějakém ohledu veden a opanován a John si zas užíval svou ložnicovou dominanci. Neznamenalo to, že by snad byl Sherlock v posteli pasivní, ani omylem. Rychle se učil a se svými dedukčními schopnostmi brzy přesně věděl, co na jeho doktora platí. Přesto měl detektiv i po tolika společných letech roztomile prudérní slovník, když měl mluvit o jejich milostném životě.
Vlastně nebyli žádní velcí experimentátoři, důležitější než akrobatické pozice pro oba byla vzájemná blízkost a potřeba ujistit se, že ten druhý tu stále je.
Ano Sherlock tu dnes v noci rozhodně byl, něžně funěl Johnovi za krk a jeho zpocená pokožka trochu lepila. A ráno, aby se John ujistil, že tu s ním detektiv pořád je, že je stále jeho, zatáhne svého manžela do koupelny, zamknou dveře, pustí naplno sprchu, aby zamaskovala jejich počínání a pak Sherlocka přitiskne ke kachličkám a pořádně ošuká nebo si možná klekne a vezme ho do pusy.
A pak se zpožděním nakráčejí k snídaní, Lance mu po straně ukáže zvednutý palec, přítomná mládež se bude nenápadně uchechtávat a Dora pobaveně zvedne obočí a přikulí oběma na talíř o klobásku navíc, aby doplnili energii. S touhle myšlenkou John konečně usnul.
Život byl krásný, když ho měl s kým sdílet.