Work Text:
James si přitáhl peřinu až ke krku a rozkašlal se. Venku už se začínalo stmívat a za oknem pořád ještě bohatě sněžilo.
“Horečku nemáte,” zhodnotila madam Pomfreyová poté, co mu položila hřbet dlaně na tvář a čelo. “Ale ten kašel se mi vůbec nelíbí. Zkuste se prospat a zítra uvidíme. Školu už naštěstí nemáte, tak alespoň nezameškáte.” S laskavým úsměvem mu položila na noční stolek malou lahvičku něčeho, co se podezřele podobalo moči. James se ušklíbl. Tohle v žádném případě neměl v plánu konzumovat. “Jednu lžíci před spaním a pak po šesti hodinách,” dodala. Pak se otočila na Siriuse. “Pro vás to platí taky. ”
Oba jí to odkývali. Sirius se taky pořádně rozkašlal. Hrudník už ho pěkně bolel a v krku měl sucho. Chtěl se jí zeptat, jestli to přežije, ale udržel se. Tohle asi nebyl nejvhodnější čas na vtípky. Nechtěl, aby je vzala na ošetřovnu. Už takhle ji museli přemlouvat, že ve vlastní posteli jim bude oběma líp. Jediné, co potřebovali bylo, aby je nechala na pokoji. Doslova.
Trvalo ještě asi deset minut, než konečně odešla. James se Siriusem se na sebe nedočkavě ohlíželi a mlčky poslouchali.
“Ty vole, už jsem si myslel, že nezmizí,” řekl James, když slyšel, jak se klapání jejích podpatků vzdaluje.
Sirius se posadil a sundal si vršek od pyžama. Pod ním měl černou košili a na nohou džíny stejné barvy. “Ještě, že tak. Nevím, jak dlouho by nám ten kašel ještě vydržel.”
“Víš, že si budeme muset vzít další ještě minimálně zítra. Jinak to bude podezřelý,” řekl James a hodil po Siriusovi tmavě fialový pytlíček, který zdobil zlatý nápis: Agrumaria Tosse. Bonbony na kašel. Sirius je ulovil, když byl v létě s rodinou na dovolené v Itálii. Neměl nejmenší zájem s nimi chodit do drahých restaurací nebo na večírky, pořádané na luxusních jachtách. Místo toho se rozhodl si udělat vlastní prázdniny. Čekal od nich alespoň nějaký protest. Možná i trest, když se objevil po celém dni, který strávil sám v místech, kam by nikdo další z jeho rodiny ani nevkročil. Ale ne. Jediným znamením, že si vůbec všimli, že s nimi odmítá trávit čas, byly matčiny semknuté rty, když jí hned první večer oznámil, že s nimi nepůjde. Nic na to neřekla. Odešli bez něj a znovu už se neptala.
Bylo to asi třetí den, kdy zabloudil do těch úzkých uliček na okraji Milána. Objevil tam spoustu magických obchůdků, které byly veřejně přístupné i mudlům. To ho zaujalo. Prý to byly převážně věci, u kterých mudlové stejně nepoznali, jestli jde o magii nebo fyziku. A produkty, u kterých by to rozeznal i mudla, byly pro ně skryté kouzlem.
Jeden z těch obchůdků prodával sladkosti všech možných i nemožných barev, tvarů a příchutí. Sirius si jich nakoupil plnou tašku. Tyhle bonbony ho zaujaly okamžitě. Chutnaly po nějaké citrusové směsi, kterou nerozeznal a způsobovaly velice ošklivý kašel, který trval přibližně dvacet až třicet minut. Samozřejmě je tam nemohl nechat. Prodavač mu poradil, aby po jejich požití nic nepil, aby se jim nesnížila účinnost. Tomu rozuměl. Jenže problém je v tom, že už ten kašel vám vysuší hrdlo. Natož, když se ani nemůžete napít.
Ale i když to není moc příjemný zážitek, někdy se to hodí. Jako například dneska, kdy je v Bradavicích oslava zimního slunovratu a účast je nepovinně povinná. To, že se Sirius chtěl vyhnout oslavám se svou rodinou neznamenalo, že měl zájem participovat tady. A většina studentů už byla stejně doma. Tohle bylo jen pro ty lůzry, co zůstávali ve škole. Jako on. A James, který ho tu odmítl nechat samotného, i když ho Sirius přemlouval, aby se na to vykašlal a jel domů. A když už jsou tady, nebudou přece sedět na pokoji. A ani nebudou s těmi pár učiteli popíjet vaječný koňak a hrát velmi zábavné hry na úrovni mateřské školy.
“Čistej vzduch?” zeptal se Sirius, když byli oba teple oblečení. James opatrně pootevřel dveře od ložnice. Potom souhlasně kývnul. Nejdřív se museli dostat ven z věže. Potom se stačilo proplížit do třetího patra, kde byla tajná zkratka, kterou se dostanou až do Prasinek. A když odcházeli z Nebelvírské věže, uvědomili si, že to nejspíš bude ještě jednodušší, než si mysleli. Buclatá dáma jim totiž nevěnovala žádnou pozornost. Pudrovala si nos a ani se neohlédla, když řekli heslo. Dveře se jim otevřely a cesta byla volná.
♥♥♥
Medový ráj už skoro zavíral, když dorazili do Prasinek. A venku bylo nádherně nasněženo. Ani cesty nebylo pod tou pokrývkou snadné rozeznat. Sněžilo už několik hodin a vypadalo to, že se zatím nikdo neobtěžoval ten sníh odklidit. Jim dvěma to však nevadilo. Sirius úmyslně boty tahal sněhem a James otevíral pusu, aby mu nasněžilo na jazyk. Místo toho ho ale do obličeje trefila sněhová koule.
“Za to chcípneš,” zasyčel a zohnul se, aby Siriusovi mohl ten útok oplatit.
Když je ta sněhová bitka konečně přestala bavit, byli už oba úplně promočení a sníh je studil i pod oblečením. Ještě se trochu pošťuchovali, když dorazili ke Třem košťatům. Shodli se, že jednoduché kouzlo, které vytvoří iluzi, díky které budou vypadat o pár let starší, by mělo stačit.
I takhle brzo hospoda málem praskala ve švech. Jeden by předpokládal, že s nadcházejícími svátky by většina štamgastů zůstala doma s rodinou. Ale opak byl pravdou. Možná, že taky neměli rodinu, se kterou by chtěli trávit svátky.
Sirius se sebevědomě vyhoupnul na barovou stoličku a objednal si ohnivou whisky. Barmanovi trvalo asi tak 0,01 vteřiny, než poznal, že mu ještě osmnáct nebylo. Kouzlo očividně nezabralo. Těžko říct, jestli prostě nefungovalo vůbec nebo jestli jen ten barman byl zkrátka imunní. Ne, že by na tom záleželo.
“Kurva,” zaklel James, když ani on nepořídil. “Co teď?”
Sirius si povzdychl a znovu se k tomu barmanovi otočil: “Dvě pinty máslovýho ležáku.”
James zaprotestoval.
“Lepší než nic,” řekl Sirius a naklonil se k Jamesovi blíž. “Mám plán,” zašeptal.
Podařilo se jim najít dvě volná místa u malého stolečku úplně vzadu. Ideální strategická pozice.
“Sleduj,” Sirius nadzvedl obočí a zvedl se ze židle. James pozoroval, jak přešel na druhou stranu místnosti a zastavil se u jiného stolu, kde seděla skupinka tří chlapců, možná jen o pár let starších než oni dva. Sirius se s nimi ihned dal do řeči. James popíjel svůj ležák, zatímco ten Siriusův zůstal na stole téměř netknutý. Netrvalo dlouho, než se Sirius naklonil k jednomu z těch cizinců a pošeptal mu něco do ucha. Přitom mu položil dlaň na předloktí. James se usmál. Tichošlápek se asi nikdy nepoučí.
Intenzivní pohled, něžné dotyky prstů, hravé hihňání, ruce kolem pasu. Sirius úspěšně uhýbal polibkům, mířeným na rty.
Ti další dva se pošťuchovali a smáli se, zatímco po nich pokukovali. James se tím divadlem taky dobře bavil. Sirius už v sobě měl jednoho panáka ohnivé whisky, kterého zručně zcizil z jejich stolku. Trvalo to asi jen další minutu, možná dvě, než od něj jeho nový “objev” odešel. Ale jenom proto, aby se vrátil se dvěma plnými panáky. Přiťukli si a s propletenými pažemi je do sebe hodili. Sirius se něčemu zasmál. James ho se zájmem pozoroval. Věděl, že Sirius rád flirtuje a tohle rozhodně nebylo poprvé, kdy byl James u toho. Ale nikdy dřív neměl možnost ho takhle detailně sledovat. Většinou všude chodili ve čtyřech, takže když jeden z nich zmizel a věděli, že není v nebezpečí, ten zbytek se zkrátka bavil spolu. Tentokrát ale James neměl nikoho dalšího, s kým by se bavil, zatímco Sirius sváděl někoho jiného. James sledoval ty velké dlaně na jeho pasu, které pomalu sklouzávaly níž. Sirius ho hravě praštil přes ruku a znovu se k němu naklonil. Ruce ho na chvíli zase opustily. Tentokrát se vrátily se čtyřmi panáky. Sirius mu potěšeně vlepil pusu na tvář. Něco mu řekl a jeho oči zamířily k Jamesovi. Pak popadl všechny čtyři panáky a omluvně se na toho kluka podíval, než odtancoval zpátky k Jamesovi a jejich stolu. James vyprskl smíchy, když před ním přistály čtyři panáky ohnivé whisky. Sirius s úsměvem pokrčil rameny.
“Až tě jednou někdo praští, zachraňovat tě nebudu,” oznámil James a chopil se jedné skleničky, aby si mohli přiťuknout.
K Jamesově překvapení, Siriusův nápadník nebyl vůbec naštvaný. Dokonce přišel k nim ke stolu a koupil jim ještě pár dalších panáků. Představil se jako Liam. Sirius mu nabídl, že mu to všechno zaplatí, ale Liam jen zavrtěl hlavou. James postupně zjistil, že mu Sirius nakecal, že James je jeho přítel. Přiznal, že někdy spolu rádi hrají hry, kdy Sirius má jistou volnost, protože James se rád dívá. V tu chvíli James málem vyprskl smíchy.
Očekával, že ta informace, že on a Sirius jsou pár, Liama odradí. Ale nestalo se tak. Oba spolu vesele flirtovali dál. Liam dál kupoval drinky a Jamesovy tváře už byly horké pod vlivem alkoholu. Hlava se mu trochu točila, když se na něj Liam usmál. A zeptal se jich, jestli by měli zájem o trojku.
♥♥♥
Trojku neměli. A když se konečně vraceli zpátky do Bradavic, oba byli už pořádně opilí. A to nebyl jediný důvod, proč byla zpáteční cesta mnohem náročnější. Vrstva čerstvého sněhu jim už sahala asi po kolena a museli teď ujít víc než dva kilometry, než narazí na další zkratku, co vede až do Bradavic.
“To byl fakt blbej nápad,” postěžoval si James. Látka kalhot byla tak promočená, až se mu lepila na nohy. A po těch nespočetných panácích, které za celý večer zkonzumoval, se mu lehce obracel žaludek.
“Tvůj,” vrátil mu se smíchem Sirius. Byl úplně stejně mokrý a bojoval s každým krokem, ale vypadalo to, že ho to příliš netrápí. James se zamračil. Kdyby na to měl energii, následovala by další sněhová nálož.
Když se konečně dostali zpátky do Bradavic, byly už skoro tři ráno. Naštěstí po cestě ani tentokrát na nikoho nenarazili. To bylo pravděpodobně i tím, že hrad byl teď téměř prázdný. A všichni už tvrdě spali. Když se však snažili dostat zpátky do Nebelvírské věže, narazili. Buclatá dáma byla také v podnapilém stavu. Očividně se účastnila Bradavických oslav a teď, když se snažili dostat zpátky, blábolila něco nesrozumitelného a na heslo nereagovala. Naštěstí pro ně, brzy ji unavilo je poslouchat. Mávla dramaticky rukou a otevřela dveře. Oba jen doufali, že si to ráno nebude pamatovat.
Siriusovy vlasy teď byly mnohem delší, když byly promočené sněhem. Chvíli je pečlivě třel ručníkem, aby mu z nich přestala kapat voda a pak je svázal do culíku. James ze sebe shodil mokré tričko a utřel se svým ručníkem. Sirius na něj zahvízdal, když se jeho svaly napnuly, aby si mohl utřít ramena a záda. James po něm na oplátku hodil ručníkem.
“No co, vypadáš dobře,” Sirius poznamenal bez kapky studu. “Ten famfrpál ti svědčí.”
James se při té poznámce zarazil. Ne, že by to byl první kompliment, co od Siriuse slyšel, ale byla to zvláštní situace. Celý večer ho pozoroval, jak s někým flirtuje a upřímně by se nedivil, kdyby se nechal pozvat k Liamovi domů. A teď tu seděli, oba promočení a James polonahý. A Sirius si myslí, že dobře vypadá. Ucítil, jak se mu zahřívají tváře. A nebyl si jistý, zda to bylo jenom tím alkoholem.
Sirius naklonil hlavu na stranu jako zvídavé štěně, zatímco ho sledoval. Pak se přisunul blíž. James při té příležitosti uhnul pohledem. Cítil, jak mu na hlavě přistál ručník. Ale předtím, než měl možnost protestovat, cítil Siriusovy prsty, které mu masírovaly temeno hlavy. Protesty mu vyschly v krku. Cítil horkost z jeho blízkosti a hlava se mu najednou znovu zatočila. Bylo tohle alkoholem?
Přivřel oči. Na ušním lalůčku cítil horký dech, ale nebyl si jistý, jestli si to jen nepředstavoval. Bylo to zvláštní. V Siriusově přítomnosti nikdy nervózní nebyl. A nikdy nad ním tímhle způsobem nepřemýšlel. I tohle všechno by svedl na alkohol, kdyby neměl pocit, že z té zimy už dávno vystřízlivěl.
“Nějak ti buší srdce.” Siriusův tón se mu nevysmíval. Řekl to jako fakt, lehce hravým tónem. James mlčel. Sirius si z něj musel utahovat. Nemohl nijak vědět, že to, co říká, je naprostá pravda. James si připadal, jako by běžel maraton. Nebo alespoň, jak si představoval, že něčí srdce buší, když běží maraton. Možná to byl infarkt. Nebo možná i něco horšího. Co bylo horšího, než infarkt?
Sirius se přiblížil nebezpečně blízko. Studená kapka Jamese zastudila na šíji. Chtěl ho odstrčit. Ale nedokázal se pohnout. Nerozuměl tomu. Kolikrát už si byli takhle blízko?! Sirius se natáhl dopředu. Aby si vzal suchý ručník, který tam ležel. James ho zmateně sledoval. Tahle situace mu přišla absurdní. Stejně jako jeho bušící srdce.
Sirius se na něj usmál, zatímco si pomalu rozepínal mokrou košili. James ho se zájem pozoroval. Jeden knoflík. Druhý. Třetí. James si nevědomky olízl rty. Sirius se tiše zasmál. Pak zakroutil hlavou.
To napětí, které v místnosti panovalo, se najednou roztříštilo. Najednou nebylo potřeba. I James se už smíchu neubránil. Sirius si rozepnul poslední knoflík u košile, ale místo toho, aby si ji sundal, se znovu naklonil k Jamesovi. Ten mu s úsměvem vyšel vstříc.
“Šťastný a veselý,” zašeptal Sirius, než se jejich rty setkaly.
♥♥♥
Těžká nebesa ho mučila paprsky ostrého zimního slunce, protože je v noci zapomněl pořádně zatáhnout. James se zavrtěl a otočil se na druhý bok. Doufal, že bude schopný ještě usnout. I přes tu nesnesitelnou bolest hlavy. Svaly ho sotva poslouchaly. Zkusil znovu zavřít oči. Jeden hypogryf, druhý hypogryf...
“Dobré ráno, pánové,” ozvalo se hlasitě ode dveří a James nespokojeně zabručel. “Tak jak se dnes cítíte?” Madam Pomfreyová přišla k Jamesově posteli a položila mu dlaň na čelo.
“Pane Pottere, vy hoříte,” řekla zvýšeným hlasem a pak nakrčila obočí. “A není divu. Vypadá to, že lektvaru, který jsem vám včera namíchala, jste se ani nedotkl. A pan Black to samé.”
James se náhle rozkašlal. Trvalo to snad i několik minut, než se jeho plíce konečně zklidnily. Zvláštní. Nepamatoval si, že by si bral další bonbon.
“A proč, u Merlina, nemáte na sobě pyžamo?” zvolala madam Pomfreyová a James si až teď všiml, že na sobě nemá tričko. A neměl energii na to zkoumat, jestli to byl jediný kus oblečení, který mu chyběl. Matně si vybavoval včerejší noc a co se vlastně stalo. On. Sirius. Cítil, jak se mu znovu rozehřívají tváře. Nepamatoval si, jak dlouho se líbali, ale věděl, že se mu to líbilo. Víc, než mohl předpokládat.
Znovu se rozkašlal. Madam Pomfreyová se zamračila.
“Dám vám chvilku, abyste se oblékl. A pak se mnou jdete na ošetřovnu. Oba. Tam na vás alespoň můžu dohlédnout.”
James zaprotestoval. Tentokrát se rozkašlal Sirius. No super.
To teda budou šťastný a veselý.