Work Text:
Alena Irenu v Labuti poprvé potkala hned na přijímacím pohovoru, když přišla slečnu Horkou zkontrolovat, jestli vše probíhá, jak má.
"Móda je spíš ženská záležitost. Domluvila jsem se s bratrem, že na toto oddělení budu zatím dohlížet osobně. Nechceme přece, abychom naše zákazníky jakkoliv zklamali. Musíme být ve všem perfektní." oznámila, když přísným pohledem pročítala životopisy.
Perfektní. To slovo Maškovou skvěle vystihovalo. Byla elegantně oblečená, vlasy dokonale a hladce učesané, hlas přísný, neústupný a přesto Alena hned věděla, že by jej mohla poslouchat do konce života.
Aleno! NE! vynadala si v duchu, protože tohle bylo přesně to, co nesměla. Někdo jako Irena Mašková pro ni nebyl. Zaprvé byla vdaná, k tomu úplně jiného postavení a určitě se jí nelíbily holky. Ne tak, jako Aleně. Věděla, že nedělá nic špatně, ale přístup jejích rodičů ji utvrdil v tom, že si to musí nechat pro sebe. A zakoukat se do své nadřízené neslibovalo nic dobrého.
"Samozřejmě, vše bude tak, jak má být. Naše prodavačky budou ty nejlepší, které jde v Praze sehnat."
"Tak schválně. Slečno.. Zimová. Myslíte si, že na to máte?"
"Jistě, paní Mašková" odpověděla Alena a doufala, že zní sebevědoměji, než se cítí.
"Hm." Mašková na to nic víc neřekla, jen si Alenu pečlivě prohlédla, jakoby se snažila něco zjistit.
Asi se jí to povedlo, protože po chvíli jen kývla a vrátila Horké Alenin životopis.
"Uvidíme. Vzdělání na to máte, třeba se brzy znovu uvidíme. Nashledanou." se sotva patrným úsměvem se rozloučila a odešla.
Slečna Horká se poté na Alenu povzbudivě usmála.
"Myslím, že za mne to bude také všechno, slečno Zimová. Vraťte se na chodbu k ostatním, za chvíli vám přijdu oznámit výsledky."
Alena poděkovala a vstala, pořád hodně nervózní. Tuhle práci potřebovala, bez ní by neměla na nájem a domů se vracet nechtěla. Pár ostatních kandidátek s na ni usmálo, když vešla zpět na chodbu. Eva, její spolubydlící, ji hned chytla za ramena a začala tiše vyzvídat.
"Tak co? Prudila k tomu Mašková moc? Když jsem ji viděla, myslela jsem že mě trefí. Tyjo, já jsem tak ráda, že se nepřišla podívat na mě, asi bych omdlela."
"Bude přísná, ale nebyla zlá. Náhodou je pěkný, že není jen zavřená v kanceláři a zajímá se i o lidi." usmála se Alena.
Eva nad ní zakroutila hlavou, její spolubydlící si o všech myslela to nejlepší, byla až moc hodná. Než ale stačila říct něco víc, otevřely se dveře a na chodbu vešla slečna Horká s pár papíry v ruce.
"Dámy, po dlouhém zvážení jsem rozhodla, že do Zlaté Labutě přijmeme slečny Duškovou, Lhotskou a Zimovou. Gratuluji, no a vám ostatním děkuji že jste přišly a přeji hodně štěstí. Slečny, prosím za mnou."
Eva radostí poskočila, zatímco Alena stála jako opařená. Vybrali ji! Skoro jako v tranzu následovala slečnu Horkou chodbou do další místnosti, velké šatny.
"Tady se budete převlékat. V této části jsou skříňky oddělení módy, jednu si vyberte, ať si máte kam schovat oblečení. Pak vás vezmu pro uniformu a ukážu, kde se mi budete zítra hlásit."
Sotva se Alena stihla probrat ze šoku, že ji přijali, hned musela začít vstřebávat další informace. Popravdě se i nenápadně štípla, jestli to všechno není jenom sen. Zabolelo to, takže se jí to opravdu nezdálo.
Irenu Maškovou pak několik dní ani nezahlédla, až těsně před otevřením Labutě. Ukazovala zrovna nové kolegyni kde co je, když si ji Valerie zavolala k sobě.
"Paní Mašková si přeje vyzkoušet novou kolekci, prosím postarejte se o to." usmála se na ni povzbudivě.
Alena zatím fascinovaně sledovala paní Maškovou, která vypadala ještě lépe, než si pamatovala.
"Samozřejmě, pojďte prosím se mnou." usmála se a vedla ji ke kabinkám.
Po cestě vzala celý jeden věšák s nejnovějším oblečením a už vymýšlela, které kousky nabídne Maškové jako první, co jí bude nejvíc slušet. Ty poté pověsila na háček v kabince a chystala se k odchodu, aby mohla za závěsem počkat na verdikt.
"Snad mi pomůžete, ne?!" ozvala se naštvaně Mašková, když si všimla, že Alena odchází.
"Jistě, pardon."
Když se Mašková otočila, aby jí Alena mohla rozepnout šaty, Alena v duchu zaklela. Nechtěla si hned na začátku vytvořit reputaci neschopné prodavačky, ale v přítomnosti někoho jako je Irena Mašková jí to přestávalo myslet. Navíc nechtěla, aby to vypadalo že ji sleduje, jak se převléká. To by bylo nevhodné a docela dobře by ji to mohlo prozradit. Pomalu rozepla zip a ustoupila o krok dozadu, aby nezavazela.
"Řekněte mi, proč jste si vybrala zrovna Labuť? Praha je velká, máte tu plno možností. A jestli si dobře pamatuji, ani nejste odtud." promluvila najednou Mašková, zatímco se převlékala.
"Četla jsem o Vás a Vaší rodině, zaujalo mě to. Žena ve vedení, to se moc nevidí. Hned jsem věděla, že chci pracovat pro někoho takového." nabídla Alena s malým úsměvem a pohotově jí zapnula nově oblečené šaty.
Mašková se na sebe chvíli dívala v zrcadle a pak se k Aleně otočila čelem.
"Co myslíte?" zeptala se.
Alena si ji prohlédla a snažila se soustředit. Byla tu přece jako prodavačka a švadlena, musí dělat svou práci.
"Tady by to chtělo maličko stáhnout, jinak Vám padnou skvěle." oznámila, zatímco nabrala trochu látky u boků, aby ukázala, kde by se daly udělat úpravy.
Ani si neuvědomila, jak blízko u sebe stojí, než Mašková znovu promluvila, tentokrát tišeji.
"Všimla jsem si Vás, slečno Zimová. Myslím, že my dvě si budeme rozumět. Máme toho společného mnohem víc.." začala, zatímco rukou přejela po Alenině rameni, "..než si myslíte."
Alena překvapením zamrzla, nechápala co se děje a bála se jakkoliv pohnout, aby něco nepokazila.
"Paní Mašková.." začala.
"Ireno, když jsme samy."
Než na to Alena stihla zareagovat, Mašková, Irena , ji políbila. Ruka, kterou měla na Alenině rameni, se přesunula za krk a tím si ji mohla přitáhnout blíž, aby dosáhla na její rty. Druhou ruku ji pohladila po tváři. Alena nevěděla, co dělat. Irena Mašková ji líbala! Naštěstí se dokázala probrat včas a začala polibky opětovat, aby si Irena nemyslela, že to nechce. Chtěla, moc. Pustila látku šatů, které doteď svírala prsty a místo toho si přidržela Irenu za boky, aby jí nikam hned neutekla. Nevypadala na to, ale nechtěla riskovat.
Odtáhly se od sebe, až když kousek od kabinek někdo promluvil. Chvíli se jedna druhé jen dívaly do očí a usmívaly se na sebe, než Irena promluvila, tentokrát mnohem víc nahlas.
"Zatím mi to stačilo. Tyhle šaty upravte a se zbytkem mi je doneste na vyzkoušení nahoru do kanceláře, co nejdřív to půjde."
Otočila se k Aleně zády, aby jí pomohla šaty rozepnout a Alena, která se cítila odvážněji než obvykle, ji při tom políbila na rameno. V zrcadle viděla, jak se Irena šťastně usmála a věděla, že to byl správný krok.
"Budu se těšit." šeptla Irena, když se chystala k odchodu.
Alena jí ještě rychle dala malou pusu a bylo vidět, jak moc se Irena přemáhá, aby se neusmála. Jakmile byla v kabince sama, dotkla se prsty svých rtů, jakoby chtěla znovu cítit ty Ireniny.
Když Alena vyšla z kabinky s oblečením v ruce, přispěchala k ní Eva.
"Jsi v pohodě? Ta vypadá, že se s nikým moc nemaže." ptala se starostlivě.
"Jasný. Je to majitelka, ta se poslouchat musí." usmála se na ni Alena a nadzvedla šaty, které držela.
"Chce to mít u sebe co nejdřív. Jdu na to, ať za ní zvládnu zajít ještě dneska."
Nechtěla to na sobě dát znát, ale těšila se, až Irenu zase uvidí.