Chapter Text
Harry, Ron a Hermiona dokončili studium sedmého ročníku v Bradavicích. Zatímco Ron s Hermionou se rozhodli trávit prázdniny společně v Doupěti, Harry netušil, co by chtěl vlastně dělat. Po prázdninách nastupoval na fakultu Učitelství kouzelnických předmětů, obor obrana proti černé magii v kombinaci s trenérstvím famfrpálu. Když se o tom doslechla profesorka McGonagallová, doporučila mu, aby o prázdninách vedl kouzelnický tábor. Harry si nakonec řekl, že to není úplně špatný nápad. Možná že mu pobyt v PUSTINĚ, daleko od lidí i kouzelníků, jen s hrstkou malých dětí, prospěje. Jen ho mrzelo, že mezi táborovými vedoucími nebude nikdo z jeho přátel.
Prázdniny začaly a Harry se přemístil na místo, kde se konal tábor. Dostane na starost skupinku deseti dětí. Bude tam ještě další skupinka s vedoucím a hlavní vedoucí. Předpokládal, že s nimi bude vycházet, rozhodně se nechtěl dostávat do konfliktů. Byl překvapen, když zjistil, že hlavní vedoucí bude profesorka Prýtová.
„Bude to přírodovědecký tábor?“ zeptal se.
„Udělejte si to, jak chcete. Za chviličku přijede druhý vedoucí. Dejte si zatím KREMROLI.“
Na mýtince uprostřed lesa zatím nebylo nic než stůl plný dobrot a tři židle. Harryho zajímalo, kdo bude tím druhým vedoucím. Byl by rád, kdyby to byl někdo, koho znal.
ZVON v nedaleké vesnici vyzváněl poledne, když se vedle nich objevil ten, na koho tak netrpělivě čekali. Harrymu spadla čelist.
„Draco Malfoy?“ To byl poslední člověk, kterého by tady chtěl vidět.
„U Merlina, co tady děláš?“
„To samé co ty, budu vedoucí na táboře.“
„Od kdy chceš mít cokoliv společného s dětmi?“
„Od té doby, co studuju na akademii učitelství lektvarů a bylinkářství.“
„To je snad zlý sen,“ vydechl Harry. Sice poněkud změnil na Draca názor poté, co se postavil na jeho stranu ve válce, ale rozhodně s ním nechtěl trávit prázdniny. Nejspíš si vjedou do vlasů hned první den.
ZVONÍK v mudlovské vesnici konečně splnil svou povinnost a rozhostilo se ticho.
„Tak se podíváme, co nás čeká,“ rozhodla profesorka Prýtová. Nejdřív postavíme stany. Rozložila na stole maličké proužky látky. „Pamatujete si kouzlo?“
Harry si zamerlina nemohl vzpomenout.
„Tentorium constructum!“ zvolal Draco a švihl hůlkou. První hadřík se vznesl do větru, prudce se roztočil, přistál na trávě a proměnil se v solidní stan.
„Výborně, pane Malfoyi.“
Draco se na Harryho ušklíbl. „Nechceš mi pomoct, Harry?“
„Uznávám, seš lepší,“ zavrčel Harry.
Draco s přehledem vytvořil deset stanů pro dvacet dětí.
„A kde budeme bydlet my? Už jsou tady jen dva stany!“
„Jelikož jsem tu jediná DÁMA, jeden stan si nechám já a vy dva budete sdílet ten druhý,“ rozhodla profesorka Prýtová.
„No potěš Nimbus 3000.“ Harry obrátil oči v sloup.
„Nápodobně, Pottere,“ šťouchl do něj Draco.
„Na nějaké rozmíšky tady nebude čas, pánové. Děti dorazí zítra už ráno, musíme mít připravený program. Každý den bude organizovat jeden z vás, budete se střídat. Stříhněte si kámen – nůžky – papír, kdo bude začínat.“
Harry se postavil proti Dracovi do téměř bojové pozice. Jeho kámen hravě zvítězil nad Dracovými nůžkami.
„Výborně, zítra je můj den,“ vykřikl vítězoslavně Harry.
„Tak se ukaž, Pottere,“ ušklíbl se Draco.
Harry se rozhodl nic nepodcenit. Však tomu nafoukanci ukáže, kdo bude mít lepší program. Na uvítání připravil pro děti hru na DETEKTIVA. Úkolem malých kouzelníků bude hledat kartičky s úkoly. Ty by je měly dovést k poslednímu úkolu – až ho vyřeší, dostanou sladkou odměnu. Dal si s tím opravdu záležet, umisťoval obálky s úkoly v lese a na louce celé odpoledne.
„Na bezpečnost jsi nepomyslel, Pottere, že je to tak? To tě nenapadlo, že se ti dětičky rozutečou po lese a sežere je akromantule?“
„Nech si ty blbý kecy, Malfoyi,“ neudržel se Harry. „Náhodou jsem to tady zabezpečil ochranným kouzlem.“