Work Text:
„Jakože tu není!“ Křikla jsem na Tomáše a práskla do stolu. Seděl vedle mě, oblečený v modré školní uniformě. Přestože byl z naší skupiny nejmladší, většina lidí ho typuje na třicet přestože mu je sotva dvacet let. To on měl na starosti zajištovat kameramana. „Kvůli tvému debilnímu chování na sociálních sítích, s prominutím, jsme přišli o komparz.“ Měl vždycky potřebu se vyjadřovat k čemukoliv bez jakýkoliv znalostí. Ten kluk byl fakt boomer. Tomáš pokrčil rameny. „No on se už dlouhou dobu neozýval a já ho nechtěl rušit.“ Povzdechla jsem si. „No nic no, jdu najít týpka s kamerou.“ Tomáš přikývl, slíbil mi ohlídat věci, zatímco já budu pobíhat po conu.
Na Advíku bylo vždy mnoho účastníků, ale lidí s fotoaparátem nebo kamerou. Jako každý rok se odehrával v budově střední školy. Prorážela jsem se účastníky, zatímco jsem hledala někoho s kamerou. Procházela jsem kolem stánků s pohlednicemi, vějíři, figurkami, plyšákami, šperky. Třpyt. „Ten je tak krásný, to jsi nemusel“ Denny přede mnou klekl na koleno. „Vím, že se známe teprve chvíli. Necelé 4 roky.“ Usmála jsem se, zatímco jsem si hrála s pramínkem vlasů. „Vezmeš si mě?“ „A...“ „Můžete zaplatit kartou.“ „Líbí se ti?“ Ukazovala mi Rin prstýnek. Ani jsem si nevšimla, že už stihla dorazit. Místo svých klasických blond vlasů měla tentokrát červenou paruku, podobného střihu jako jsou její vlasy. Z nějakého důvodu byla tentokrát o něco červenější, než je u ní běžné. „Já se tak těším na natáčení!“ „Já také, pokud najdeme fotografa.“ Řekla jsem si v duchu abych jí nezkazila radost.
„Ahoj, máte hezký foťák. Děláte i video?“ Naklonila jsem nad ním, jako typická anime školačka. Což také jsem. Tedy spíš slovanská. Kroj. Týpek mi dal akorát najevo, že nemá čas a beze slov odešel. Povzdechla jsem si. Pobíhat po festivalu nebylo nejlepší trávení času, pokud zrovna nehledáte kamarády nebo merch k anime víc než 10 let stará, který tu stejně nikdy nenajdete.
„Hej Riso, tak proč ta videa neuděláme na mobil?“ „Cože“ Zamrkala jsem. Tak šílená věc by mě nikdy nenapadla. Rin mě popadla za rukáv a odtáhla mě zpátky nahoru, kde čekali Jan a Tomáš. „Tak jak, našel se?“ Ptal se Jan, zatímco zběsile mrkal. Ne, každý je zvyklý na kontaktní čočky. „Bohužel.“ „Budeme točit na mobil!“ Prohlásila vesele Rin a prohodila vlasy, jako by mě chtěla parodovat. „Tomáš může zahrát na housle, když už je s sebou má.“ „Počkej“ Prohlásil Tomáš. „Nestyď se, True Light určitě umíš!“ „Já neumím nic.“ Všichni jsme vybuchli smíchy. „Počkat…tak proč jsou tu housle?“ Zeptal se Jan. „Mám je jako rekvizitu.“ Koupil si je na okrasu. Jako každý kvůli cosplay děláme hloupé věci, ale nic tak stupidního jsem ještě neviděla.
„Raz dva tři, všichni na místa.“ Zatleskala Rin, která měla Tomáše po krk stejně jako já. „Je lepší natočit ta videa hned než to táhnout přes zbytek conu. Během zbytku prázdnin to hodíme na Tiktok.“ „Riso, vytáhni scénáře.“ První scéna Hádka ve třídě. „Rin, ale tam jsou lidi.“ „No a co, komparz! Iane nejdřív přijdeš k Rise a začneš jí říkat, jak moc nesnášíš Darka. Riso, nadechni se zhluboka a dej mu přesně to co si o tom myslíš. Dělej to tak, jako by to bylo reálné. Pak přijde Pavel a bude se snažit situaci uklidnit ale ty utečeš ze třídy.“
Dali jsme se do natáčení. „Vždyť krade!“ Popadla jsem Iana za košili a vrazila s ním o zeď. „Ani ho neznáš!“ „Ty ho také neznáš? Kolikrát jste se viděli jednou?!“ Vrazila jsem s ním do zdi. „Bože můj! Jsi v pořádku.“ Vykřikla slečna v cosplay na Miku. „Jo, jen točíme video.“