Chapter Text
Moc se omlouvám ao3 mi zkazil tučný text a kurzívu
~~~~~~~~~~~~
Profesor Kirk měl moc pěkný gauč ve svém kabinetu. Velký s bílým sametovým polstrováním a s nožičkami tvaru zlatých křidélek. I když by se mohlo zdát že si ho Kirk nechal udělat na míru tak tomu tak není gauč v kabinetu už byl kdyz se Kirk nastěhoval. I přes to na něj byl náležitě pyšný, pořád se jím chlubil a někoho zval aby se na gauč šel kouknout. Nikdy ale neřekl pojďte se kouknout na můj gauč zásadně o něm mluvil jako o Kirkanape. (Ano je to egoista a Ano chybí mu kreativita v pojmenovávání)
"Pozvi profesorku jachi aby se na mě šla podívat!"
"Ale proč Kirkanape ?
(Jo baví se s tím gaučem)
"Dlouho se na mě nebyl nikdo podívat, nikdo na mě neseděl"
"A proč zrovna jachi"
" Nooo nooo nooo ona mě ještě neviděla a ještě na mě neseděla. Měla by si na mě sednout , měla by mě vidět. [démonický chrapák] PROTOŽE KAŽDÝ BY MĚ MĚL VIDĚT."
"Ano určitě by tě měl každý vidět, pozvu ji zítra na besedu"
Mám pocit že se tím gaučem nechávám moc vláčet. Věnuju se vztahu s tím gaučem víc než mému reálnému vztahu. Myslel si Kirk cestou do kabinetu.
Ťuk ťuk ťuk
"Ano vejděte zrovna něco dělám"
Zase mě někdo otravuje, povzdychla si Jachi a vzhlédla od nějakého šanonu.
"To jste vy Kirk. No co potřebujete?"
"Jachi mohla byste se za mnou zítra stavit do kabinetu ?"
"A proč Kirku ? Váš sportovní den mě nezajímá, a navíc na zítra mám domluvenou schůzi s nějakou novou elfkou"
"Jachi se sportovním dnem to nemá nic společného, ale je to velmi důležité"
"Tak dobrá, ale opravdu nechci k vám do věže. Zítra se ke mě stavte ještě před lysandrou"
"Tak dobrá, ale pokud si to rozmyslíte přijďte za mnou"
Co já řeknu kirkanapi? Přemýšlel cestou zpět do věže Kirk. Vracel se tou nejdelší cestou jakou mohl, aby nemusel domů za kanapem. Já to kanape mám ale rád, Ještě ani neodemkl a už se celou věží ozývalo
" přijde Jachi ?"
"No ona úplně nemá čas, ale prý můžu jít za ní do kabinetu"
"JAK JAKO NEMÁ ČAS. ONA PŘIJDE!!!!!"
"Ne nepřijde, ona opravdu nechce. A nemůžu ji nutit"
"TAK JESTLI NEPŘIJDE SEM. TAK AŤ UŽ NECHODÍ NIKAM"
"Co tím myslíš"
" MYSLÍM TÍM TO ŽE JI ZABIJEŠ"
"Ale kanapíčko to snad není pravda. Ty jsi se určitě spletlo viď kanapíčko?"
"Ne nespletlo, zabiješ tu rasistickou svini."
"Jak jako rasistickou svini ? určitě je víc nakloňená elfům ale rasistou bych ji nenazval"
"TY NE. TY JSI MOC MĚKKÝ KIRKU. ONA O TOBĚ CHCE ROZŠÍŘIT CO JSI. SPOJILA SE S IZIDUROSEM TÍM ČERTEM, TY VÍŠ MOC DOBŘE CO JSOU ČERTI ZAS. ONI TĚ CHTĚJÍ ZABÍT, TO TY JE MUSÍŠ ZABÍT JAKO PRVNÍ"
"Jak jako i Iziduros ?. Ale já nemůžu nikoho zabít ja jsem anděl. Coby na to řekli rodiče, ne to nemůžu udělat"
" A jsou tu teď tvojí rodiče snad ???"
" no... no... no... právě že nejsou"
*Kirk se dá do usedavého pláče*
" A chtěl bys je vidět?"
"Moc... moc... opravdu"
" s tím ti můžu pomoc ale nejdřív.....
"Udělám cokoliv"
"OPRAVDU COKOLIV?"
"Ano prosím udělám cokoliv jen je vidět"
" tak to musíš ZABÍT PROFESORKU JACHI MUAAHAHHAHAHHAHAH"
" Ne to prosím nee"
" Žadonění ti nepomůže právě jsi totiž uzavřel smlouvu s démonem"
"To jsi ty ? Ten démon kterého jsme kdysi vyvolali"
" Ano to jsem já. Tvé milované kanapíčko jsem celou dobu já MUHAHAHHAHAHAH"
" Ale vždyť tě Kysevos uzamkl ve sklepení co tady děláš"
"Možná jsem silnější než ten barbar Kysevos. A rozhodně jsem silnější než ty"
Co si teď počnu co udělám co udělám. Přecházel Kirk po pokoji a nahlas přemítal. "Zajdu za Kysevosem a řeknu mu co se stalo". Vykřikl Kirk, konečně na to přišel.
"To ať tě ani nenapadne. Kysevos ti nepomůže nikdo ti nepomůže. jediný co teď můžeš udělat a taky uděláš je že zabiješ Jachi"
"Ale jak ?"
"To mě nezajímá prostě jí zabiješ a doneseš mi ji sem "
"Tak asi dobře ale dostanu se díky tomu za rodiči žejo"
"Smlova promlouvá jasně"
Vžuuuúm
Pod dveřmi prolétl dopis a vletěl přímo Kirkovi do rukou, těm dopis rozevřel a začal číst.
Drahý Kirku,
Miluju tě, opravdu tě miluju. Ale děláš mi to těžké, vůbec se mnou netrávíš čas. Mám pocit že mě vůbec nemiluješ. Zítra se ke mě stavíš na schůzku a pokud nepřijdeš je se vším konec.
S láskou
A