Work Text:
Tiše se zasmál když se mu jeho přítelkyně obmotala okolo zad, její dlouhé černé vlasy ho lechtaly po celém těle, dlouhé černé nehty ho jemně škrabaly na hrudníku. Na záda se mu tiskly jak její prsa tak malé bříško jenž měla díky faktu že pod srdcem nosila jeho děti.
,,Nechoď nikam, zůstaň se se mnou mazlit, nebo nás nemáš rád?'' Mumlala mu do ramene, bylo brzy ráno a ona nerada vstávala teď když byla v jiném stavu. Jindy? Ona byla vzhůru už od svítání a on vstával až okolo oběda, role se teď prohodili. ,,Musím zlato. Miluju vás a právě proto musím jít.'' Zasměje se blondýn tiše a políbí jí do vlasů. Ona mu něco zamumlá do ramene a obmotá se okolo jeho trupu jako chobotnice. ,,Klidně běž ještě spát. Pokusím se vrátit než se probudíš.'' Oba dva věděli že to není pravda, nestihne se vrátit, možná ani dneska, natož tak rychle. Jakožto nejlepší Ninja vesnice toho teď měl nad hlavu, ještě když ona nemohla moc dělat. Její těhotenství bylo riskantní, měla až moc sil a mohlo jí to při stresu či nervozitě velice ublížit a ne jen jí, ale i lidem okolo a proto se i přes strach, nejistotu a nelibost uchýlila pouze do kanceláře a na pomoc v nemocnici, či jinde.
,,Nebo nikam nepůjdeš, budeme se mazlit a dáme si palačinky.'' Políbila ho na rameno potom co ho do něj jemně kousla, byl pokousaný skoro celý, díky malé části čakry ocasé bestie kterou teď díky němu má, se jí prodloužily tesáky a ona nebyla zvyklá, několikrát jej kousla do krve, a vždy se omlouvala, jemu to nevadilo, nezlobil se, dokonce naopak, líbilo se mu to a dával jí to vědět, ale ona si myslela svoje. ,,Palačinky? S ovocem, čokoládou a oříšky?'' Zasměje se. ,,a šlehačkou, horkou čokoládu s marshmallows'' Mumlá mu do ramene. Jeho mysl na chvíli opravdu zajde k možnosti zůstat doma, mazlit se se svou krásnou ženou, pojídat dobré jídlo a nejspíše koukat na pohádky, jak znal svou manželku, skončí u Aladdina nebo krásky a zvířete. ,,Nemám se na co vymluvit.'' Usměje se. ,,Je mi zle a potřebuji tě u sebe.'' Zvedne hlavu a položí jí na jeho rameno. ,,Pošlou někoho jiného a já budu muset stejně jít.'' Usměje se a jemně si jí přitáhne do polibku. Ihned jej políbí nazpět. ,,Vymluvíme se na čakru.'' Zamumlá mu do rtů, je pravda že držet její čakru pod kontrolou teď může jen on. ,,Opravdu nechceš abych odešel.'' Zasměje se a políbí jí do vlasů. ,,Jednou můžu být sobecká ne?'' Zamumlá mu do rtů, které si opět přivlastní. ,,Jednou? Není to tento měsíc po třetí?'' Zasměje se. ,,No a co? Jsem těhotná a chci tě u sebe.'' Zamumlá a nafoukne tváře, jakoby byla naštvaná.
,,Pokusím se napsat naší drahé Hokage, ale neslibuju.'' Zasměje se. Dočasně se na Hokage židli vrátila Princezna Tsunade. Kakashiho nikdo pořádně nedostane ani do budovy Hokage a jeho otec, stejně jako všichni ostatní rodiče, zmizel když jim všem bylo čtrnáct a teď už o nikom z nich téměř sedm let neslyšeli. Sarada byla aktuální Hokage, ale vzhledem k jejímu stavu nebylo moudré aby se své pozici věnovala. Himawari, jeho malá sestra bude na Hokage povýšená přístí týden, ale do té doby tam seděla Tsunade a s tou se hýbalo špatně, chápala Saradin stav, ale nechtěla aby Boruto zanedbával své povinnosti, což Boruto velmi rád dělal, takže ho to nepřekvapovalo. Sarada spokojeně přikývla.
Vyhodí si ji na záda, ona se okolo něj obmotá ještě více a tak se se svou koalou vydává dolů aby mohl ne jen poslat zprávu, ale udělat i snídani. Mezitím co sepisuje zprávu se jeho milovaná posadí na linku vedle něj s lžíci a Nuttelou, většinou sladké nejedla, ne že by jej nesnášela jako její otec, ale vyhýbala se mu, ale teď ne, jedla si co jen chtěla, a i tak to na ní nebylo vidět. I kdyby bylo jemu by to nevadilo, jen by to ukázalo že je jeho žena a jejich dvojčata v pořádku. Avšak věděl, že ona se o sebe stará.
Co nevěděl bylo, že jeho žena se neplánovala vrátit ke kariéře Ninji, nevěděl jak jí ničilo že mu to neříká, bála se jeho reakce, a ne jen jeho. Věděla že zklame spoustu lidí a vesnice přijde o jednu z nejlepších bojovnic. Ale jí tenhle život ubíjel, ubíjelo jí vědomí že může kdykoliv umřít jak ona tak lidé okolo ní, že nemůže nikdy být doma déle než týden, že si nemůže nic plánovat, že žije jen z ukradených momentů. Nehodlala ale bojový svět nebo svět ninjů opustit úplně. Nejspíše si to bude hopkat po menších misích, akademii, nemocnici a Hokage věži. Uvidí, ale pro teď se soustředila jen na sebe a ty malé potvůrky které jí nenechaly moc vyspat.
Sice nebyla daleko ve svém těhotenství, ani ne čtyři měsíce, ale i tak to bylo pro ní, fyzicky ale spíše psychicky náročné. Nikdy nevěděla, jestli se probudí plná energie nebo se bude cítit jako by jí přejel parní válec. Někdy jako dnes prostě nechtěla být sama, jindy nemohla nikoho poblíž ani vystát. Někdy si myslela že jí její síla rozdrtí za živa, jindy si nemyslela že vůbec čakru ještě má. Svému manželi o většině neřekla, nechtěla aby se trápil, už tak toho měl dost a ještě aby mu ona přidávala? Ne taková ona nebyla.
Proto raději jen nabrala další lžičku nuttely, mezitím co její manžel začal tvořit palačinky. Naštěstí se Boruto za ty roky naučil vařit, sice nebyl šéf kuchař, ale když byla nemocná, neumřeli hlady, a to jí stačilo. Ani ne za deset minut přišla odpověď od Hokage, něco ve smyslů ''Dělej si co chceš ty spratku, stejně ti to dám vyžrat.'' Takže se tomu jen společně zasmáli a pustili se do palačinek, trochu křivých, trochu potrhaných, ale výborných. Po jídle naplnili myčku, pobrali dobroty, pití, ovoce, deky, peřiny, plyšáky a ve společné ložnici, kde vše uspořádali tak jak potřebovali, si pustili pohádku, výjimečně se ale nejednalo o krásku a zvíře, nebo Aladdina jak Boruto očekával, ale Arisokočky byly taky fajn. Hlavně dokud jeho milovaná byla spokojená.