Work Text:
„Není vždycky takový,“ řekl Archie, když po hlídce zašel za Horatiem, kterého si u sebe nechal doktor, který pochopitelně neuvěřil, že toto jsou následky pádu.
„Prostě mu leží v žaludku ta zkouška. Zase se uklidní a bude snesitelnější. Hlavně ho teď nijak neprovokuj.“
Horatio k němu stočil oči. „Snesitelnější znamená, že mi bude brát jídlo a šikanovat mě, ale nevymlátí ze mě duši?“ ušklíbl se a hned toho zalitoval, protože ho zabolela tvář.
„No... tak nějak.“
Archie, jakožto Jackova dlouhodobě nejoblíbenější oběť, ho vždy bedlivě sledoval, aby si ho nastudoval a dokázal odhadnout, kdy se bude jak chovat. Kdy má raději zmizet, a kdy je relativně v bezpečí. Mohl říct, že Jacka znal nejlépe ze všech, i když spolu jen zřídka prohodili pár slov.
Věděl, že když si vyřezával ze dřeva a tiše si broukal nějakou námořnickou písničku, je v bezpečí. Když si přestal pozpěvovat a začal ostatní sledovat tichým a chladným pohledem, bylo načase zvednout se a jít se někam zašít.
Když se smál něčímu vyprávění, nebo když dokonce sám vyprávěl nějakou historku ze svého života, s velkou pravděpodobností z něj ten večer bude skoro až příjemný společník. Když se ale něčí příběh týkal jistých témat, která neměl rád, změnil se ve vteřině. Brzy se všichni naučili, o čem před ním nemluvit. Jedno z témat, které z něj dělalo chladnokrevného člověka, který nikoho nešetřil, byla rodina.
Věděl, že když dostane dopis, který si v klidu čte, a někdy se dokonce zlehka usmívá, je všechno v pořádku. Když se mu u čtení zvedala hruď a nakonec dopis zmačkal, měl jen pár chvil na to, aby se vytratil, než poslouží jako prostředek k vybití zlosti. Nebo možná smutku? Zklamání? Nikdo nevěděl, co Jack prožívá, ale věděli, že je to zatraceně silné, protože dopad těch emocí obvykle bolel.
Když si k obědu sedal s lehkým povzdechem, Archie věděl, že bude klid. Že si společně s nimi zanadává na to, že zase mají v chlebu červy a ovesnou kaši z vody už nikdy nechce vidět. Když sedal se zlým zavrčením, věděl, že někdo z nich přijde o nejlepší část jídla a místo něj dostane Jackův červavý chleba.
Když stáli delší dobu v přístavu, čas od času je na palubě navštívila děvčata. Různého věku, různých tvarů, každý si našel nějakou, se kterou se chvilku pobavil a která ho potom lákala k nim do bordelu, že tam na něj bude čekat a že se pobaví víc. Archie věděl, že když Jack strávil den s nějakou na klíně a hlavou v jejím výstřihu, bude se celý večer spokojeně usmívat a prakticky nic mu nepokazí náladu. Když ale během jejich návštěvy měl službu a mohl se na holky maximálně tak mlsně dívat, Archie věděl, že bude dost nabroušený a bude si chtít vybít zlost.
Když Clayton hrál na housle a Jack ho popichoval, že tam má být fis, a ne f, bylo to v pořádku a pokud mu nic nepokazilo náladu, občas zpíval s nimi. Což ostatní uvítali. Jednak proto, že to byl znak, že má dobrou náladu, jednak proto, že zpívat uměl a jeho pronikavý hlas aspoň částečně vyvažoval Clevelandovo falešné skřehotání. Když Claytonovy ne vždy dokonalé tóny nekomentoval a jen ho sledoval tichým pohledem, očekávali problém.
Když spolu měli noční hlídku a bylo pěkné počasí, Jack ho obvykle nechal být. Díval se na hvězdy nebo na měsíc, který se odrážel na hladině. Archie měl tyto hlídky raději než ty denní, kdy Jack neměl příležitost pohroužit se do vlastních myšlenek. Horší než denní hlídky byly ale ty noční, kdy nebylo pěkné počasí. Čím horší bylo, tím horší byla i Jackova nálada.
Archie taky věděl, že když měl Jack noční hlídku, která končila nad ránem, , bude to utrpení pro ně všechny. Nikdo po poslední noční hlídce nebyl v dobré náladě. Sice měli právo si po jejím skončení ještě chvíli pospat, ale na lodi, kde se probouzel život, to bylo prakticky nemožné. A nevyspalý Jack rovnal se nesnesitelný Jack.
Archie často vzpomínal na půl roku klidu, kdy už si začínali myslet, že nesnesitelný Jack nějak zázračně zmizel.
Začalo to tím, že se bavili, kde je nejlepší pivo. Thomas, který je teď už nějakou dobu poručíkem na jiné lodi, tehdy řekl že v Salisbury, v hospůdce U Modrého koně.
Jack zvedl hlavu a zeptal se, jestli zná to město. Thomas odpověděl, že pochází z městečka nedaleko. Jack se tehdy usmál a zeptal se, jestli si vybavuje ten velký dům s vysokými stromy na kraji města. Ten s velkými okny. Tím se vlastně dozvěděli, odkud Jack pochází, protože málokdy mluvíval o svém životě, než vstoupil do námořnictva.
Na nějakou dobu nastalo klidné období. Jack s Thomasem často mluvil, dokonce se smál. Něčemu, co chápali jen oni. Něčemu, co pocházelo ze světa, kde ani jeden z nich ještě nikdy nevstoupil na loď.
Když Thomas udělal zkoušku a odešel, Jacka to nenechalo lhostejným a oni to hned pocítili.
Jack si občas kreslil. Dům s velkými okny a okolo stály vysoké stromy. Archie věděl, že dokud si kreslí, nikomu nic nehrozí. Nebyl tady s nimi. Byl někde v tom domě, někde pod košatým stromem. Někde tam seděl malý Jack, který ještě nezažil zklamání z neúspěšné zkoušky. Když tužku odložil, vrátil se pan Simpson, postrach lodi jeho královského veličenstva.
Žádný námořník neměl rád bouřky. Archie ale ano. Dokud byla opravdu silná bouřka, kdy každý měl plné ruce práce, byla ona Jackův největší nepřítel. Předával dál rozkazy, plnil to, co mu bylo nakázáno a spolupracoval. A na chvíli měl Archei pocit, že je jeden z nich a že jsou na jedné lodi ne jen doslova, ale i obrazně.
Horatio to ještě nemohl vědět, ale i Jack dokázal být člověk. Jen na každou tuto jeho lidskou situaci připadalo dalších pět, kdy je týral fyzicky i psychicky. A to na tom bylo to nejhorší. Nikdo totiž nevěděl, jaký Jack tu bude za chvíli. A na jak dlouho zůstane.