Work Text:
... Mladá dívčina až na dno se potopila
Pak jako kouzlem promluvila
Pod vodou dýchat dokáže
A pak vodníkovi přikáže
Když už jsi mě k sobě přivolal
Chci, aby ses o mě postaral
Nahoře na mě matka celé dny řvala
Tak jsem raději u vody šátečky prala
Vodník neví, co má dělat
Dceruška přikáže mu ryby chytat
Dceruška, se jménem Lydie
Vzhledem krásná jak lilie
Její jazyk však ostrý je jak břitva
Že bojí se jí i ryby
Všichni dělají, co se jí zlíbí
O vodní království bude pěkná bitva
Vodníku, dones perly
Lydie si určuje
Vodník nejraději by vzal berli
A dal té holce po hlavě
Z vody se jí vůbec nechce
Přeskládala hrnečky
Vodníkovi nežije se lehce
A ryby jsou za blbečky
Nosí jí všechny mořské ozdoby
Lydie chodí mořskou krajinou jak královna
Rybičkám vadí její způsoby
Vždyť je to lidská potvora
Lydie si usmyslí
Že vodníkovou ženou se stane
Na tohle vodník však nemyslí
Jsem přece ještě mladý, no ne ?
Zavelí rybám, aby přestaly dary nosit
Ať je bude Lydie jakkoliv prosit
Nikdo se jí nepoddá
A vodník se s ní neoddá
Snažili se rybky vyplavat s Lydií na hladinu
Byla však příliš těžká
Mezitím na lávce každou hodinu
Její matka naříká
„Dceruško, já ti říkala, že nešťastný je den“
Z vody vykoukla rybka ven
Ženy líto je jí velice
Od pláče má rudé líce
Pak cosi napadlo rybku
A k vodníkovi se vydala
Plán prozradila mu za chvilku
A vesele se smála
Lydie mušle by chtěla
Ale místo nich rybka slzy donese
Slečna na matku si vzpomněla
A na hladinu se povznese
Matka dceru objímá nad jezerem
V něm koná se vodní oslava
A vodník volá „sláva, sláva“
Nemusíme bojovat s nepřítelem
Vodník na hladinu už nikdy nevyplaval
Nezajímají ho lidské duše
Bůhví, co by s lidským tvorem dělal
Raději ať je klidná vodní říše