Work Text:
Drahý Atanáši,
zůstávám upřímně doufající, že mi odpovíš. Už několik měsíců se snažím zkontaktovati tě a mé hovory se dle všeho nepřenesly až k tobě, ať už jsi kdekoliv. Proto rozhoduji se přesunouti na metodu starší a tak velice známou: dopis.
Tuto zprávu zanechávám v chatě tvé, v naději, že se zde objevíš a nelzneš ji. Jestli se tomu tak stalo, musím ti prosbu vznésti: přijď ke mně domů, ozvi se a dej mi najevo, že jsi v pořádku.
Je setsakramentsky náročné se držet této představy, když každý můj pokus tě zkontaktovat skončil odesláním do nicoty. Nezničily ti ty zatracené bestie komunikační zařízení? Upřímně v to budu doufati...
A já...nepřeji si ti lháti. Strachuji se. Už to byly 3 měsíce od onoho povstání těch naomalených zvířat a já od tebe neslyšel ani hlásku. Občas, když sedávám sám, osamocen ve své kanceláři, popadá mne hrůza, co jen se ti mohlo státi. Nepřeji si ani uvažovati nad tou bolestí, kterou mohl jsi cítiti.
A proto žádám, prosím, aby se Pán nebes slitoval nad tvým údělem, aby přidělil ti ochranu před utrpením.
Atanáši, příteli můj vážený, nejbližší, kterého jsem kdy měl a kterého kdy míti budu, vyslyš mé modlitby a navrať se zpět. Připoj se na naši cestu a kráčej ji se mnou, ať už nás čekají staletí, či svět znovuzrozený. Neopouštěj mne v tomto proklatém životě.
Ať tvá pouť je navždy posetá kvítím.
Tvůj Olbram.