Work Text:
Loukou se plížila malá postava, i když jí to moc nešlo. Kdyby byl někdo kolem, hned by jej spatřili. Malý chlapec si to však neuvědomoval a jako tajný agent postupoval dále.
Za ruku držel menší dítě a vedl jej za sebou. Tomu mladšímu nemohli být více než 3 roky a s nadšením sledoval svět okolo sebe. Přece jen se ještě takhle neprodíral vysokou trávou.
Jeho starší bratr by také snad mohl nadšením puknout. Byl odhodlaný je vidět.
Kdy s rodiči dojeli do toho ubytování, říkali, že si to tady užijí, ale pak, když procházeli kolem té ohrady, to bylo samé: „Ne, Medku, nemůžeme jít za koníčky, mohli by něco udělat Apolónkovi! Pojď se radši podívat na ty kachničky!“
Ale když tady nechtěli jít s ním, tak tu půjde sám! Svého brášku zatáhl s sebou, nejen proto, že mu chtěl zvířata ukázat zblízka, ale hlavně proto, že se k němu připletl a nechtěl se ho pustit. A tak se drali dále, adrenalin z jejich samostatné mise pohánějící je vpřed.
Za chvilku už Palaméd zahlédl okraj zahrady a skoro se neudržel, aby se tam okamžitě nerozběhl. Přece jen nechtěl zranit Polóna, tak radši jen zrychlil krok.
A měli štěstí! Zrovna u plotu stál kaštanový kůň, hříva hezky rozčesaná, a pochutnával si na vodě, co tam měl.
„Podívej!“ ukázal na něj Med a s úžasem zíral, jak zvíře zvedlo hlavu a pomalým krokem se přiblížilo. Ty jo! Ještě nikdy tak blízko jednoho nebyl!
Tvor k nim naklonil hlavu a Bakchus, celý uchvácený, k němu natáhl ruku a položil mu ji na srst. Byla tak hebká!
Zatímco chlapec okouzleně hladil koně, Íkaros se k němu přiblížil a hleděl na něj s otevřenou pusou. Zvíře si toho všimlo a hlavu natočilo směrem k němu. Pak na sebe moment jen zírali.
Ne bez varování kůň čumákem cuknul dopředu a nechtěně povalil malé dítě na zem.
Na pár dlouhých sekund se kolem rozprostřelo naprosté ticho.
...
A pak se po poli rozeznělo pištivé vřískání, jak Apolón propuknul v pláč.
---
O nějakou tu chvíli později, až se Medovi podařilo bratra jakž takž uklidnit a odvést domů, stál starší bratr v kuchyni a naslouchal hubování své matky.
„Co tě to napadlo? Vždyť jsem říkala, že se něco mohlo stát! A ty ho tam stejně zatáhneš!“
Rychle vzhlédl od podlahy a rozhořčeně namítl: „Ale on se připojil sám! Já ho nikam netáh!“
Jeho máma si povzdechla a prombnula si oči: „To je jedno. Jsi starší, máš mít více rozumu.“
Zpoza ní odstoupil od pultu muž a položil jí ruku na rameno. „No tak, Helo, děti se jen chtěly podívat na koníky. Polónovi se nakonec nic přece jen nestalo,“ usmál se jeho otec na svou ženu, která se na něj ohlédla.
Nakonec jí spadla ramena a její tvář se také ozdobila mírným úsměvem: „Máš pravdu, Atanáši. Hlavně, že jsi to užili.“ Poté se otočila zpět na svého syna, stále seriózní, ale už ne naštvaná: „Ale příště takováhle dobrodružství raději podnikneme společně, ano?“
Palaméd se spěšně hrnul, aby přikývl. To bude asi lepší.