Chapter Text
Irena shodila tmavý dlouhý kabát, odhalila své temně zelené negližé a zálibně pohladila svůj jezdecký bičík.
„A já jsem si říkala, proč tak chabé uvítání. Tohle mnohé vysvětluje!“
Anthea ji sjela pohledem: „Zklamána, slečno Adlerová?“
„Naopak! Podle mých zkušeností se pod takovými strohými kostýmky skrývá spousta potlačených vášní.“
Domina udělala několik kroků směrem k asistentce a rozepnula jí první knoflíček na košili.
„Nehrozí nám souboj o nadvládu?“ zeptala se s přivřenýma očima Anthea.
Irena jí pohlédla přes rameno na spoutaného a nevědomého Jima a usmála se: „Záleží na tom, koho chceme opanovat.“
Anthea se pobaveně ušklíbla, kývla směrem k bičíku v Irenině ruce a zeptala se: „Hm, to je pravda. Můžu?“
A s požitkem švihla Moriartyho přes nahé půlky.
Strážník Jenkins se zavrtěl na sedadle, čekal na Donovanovou celou věčnost. Co v tom baráku může tak dlouho dělat? Neříkala, že je to jen hloupý vtip?
Už ho to čekání nebavilo a rozhodl se, že zkusí sám vyslechnout manžele, kteří policii přivolali. Snad to moc nezvorá, aby mu Donovanová neumyla hlavu, ale pořád lepší než kysnout v autě a chcípat nudou.
Vykročil směrem k sousednímu, mnohem udržovanějšímu domu.
Než stačil zaklepat, otevřela mu sama majitelka s očima na vrch hlavy: „Pane strážník, dobře, že jste tady! Už zas tam někoho vražděj! Prve ječela a teďka už jenom vzdychá, já myslim, že už je skoro po ní.“
Jenkins se zhrozil – byla to past! Někdo nachystal scénu, aby přilákal policisty, na které měl spadeno a on tam nechal seržantku Donovanovou samotnou.
Otočil se na podpatku, vytáhl služební zbraň a schody bral tentokrát po dvou. V hlavě se mu mísily obavy, že možná přijde pozdě s vidinou sebe, coby udatného zachránce s nadějí na rychlé povýšení.
Dveře krvavého bytu byly zavřené, stejně jako před tím a louže pod nimi nerozmazaná, zato ty naproti byly dokořán a už to Jenkins slyšel taky: prudké, zoufalé vzdechy.
S napřaženou zbraní, vyklepaný jak ratlík vstoupil do prázdného bytu a za každým rohem čekal úskok démonického vraha policajtů.
Šel za zvukem, mezi výkřiky rozeznal i jednotlivá slova: „Aaah, och, och ty zvíře!“
Nakonec pomalu, špičkou boty otevřel dveře do zchátralého obýváku, aby mu na obličeji přístál kus šedě proužkovaného textilu. Vyděšeně zařval a nazdařbůh vystřelil někam ke stropu.
Pokojem se rozlehl dvojí vyděšený jekot, Jenkins upustil pistoli a nakonec se vymotal z hadru, který se ukázal být košilí seržantky Donovanové.
Ta se ukázala být živá a zdravá. Seděla téměř nahá v klíně hubeného vousáče, oblečeného pouze do červeného županu, pod kterým už neměl dočista nic. Oba po Jenkinsovi zděšeně zírali.
Molly se vynořila z vedlejší místnosti jen ve fialové soupravě z lesklého, obepínavého materiálu, vlasy mírně rozcuchané, jak se spěšně svlékala a Gegovi se podlomila kolena. Vypadala tak …
„Oh, je to tak strašné?“ zeptala se nejistě.
Ale to už byl Greg dvěma kroky u ní. Přitáhl si ji, začal líbat a v pauzách ze sebe vypravil: „Hm ...oh .. naopak … jsi … hm … neodolatelná … hmm … úžasná … nádherná ...“
A Molly se nebránila, neodstrčila ho. Naopak ho popadla za stříbrné vlasy a přivinula ho těsně ke svým ňadrům: "A ty jsi perfektní chlap! Jak jsem si mohla nevšimnout dřív!"
O pár minut později šli do pitevny dva pomocní laboranti. Zarazili se, když shledali, že je zamčeno a ještě víc, když na okénku ve dveřích přistálo cosi ostře fialového: byla to opravdu podprsenka?
Přimáčkli hlavy ke sklu a spatřili po zemi rozházené oblečení a na nejbližším pitevním stole, ze kterého bohužel viděli jen část, dva páry lidských nohou.
Art nechtěl, aby ho kolega považoval za úchyláka – konec konců bylo zjevné, že oboje nohy patří živým, čili nejde o nic trestného, tak se otočil k odchodu.
Rodney se taky otočil – bylo zjevné, že oboje nohy patří živým lidem, takže to není dost vzrušující, ale Artovi se s tou myšlenkou nesvěřil – nechtěl být za úchyla.
Jak se vzdalovali chodbou, nesl se za nimi vášnivý křik, který pronikl i skrz bytelné dveře pitevního sálu.
„Och, och … Greguuuuu!“
Mary si klekla před svou kamarádku, aby dopnula poslední háčky na jejím saténovém body. Janine se automaticky podívala jejím směrem a nemohla si nevšimnout, jak úžasně nadupaný má Mary výstřih.
Nikdy dřív jí to nenapadlo, ale pohled na sexy ženu mezi jejími stehny byl najednou překvapivě erotický.
„Nezapínej to!“ poručila nečekaně a popadla Mary za platinovou hřívu.
Ta se nedala dvakrát pobízet, protože jí právě napadlo to samé.
Za okamžik už se kabinka otřásala a vycházely z ní potlačované vzdechy. Prodavačka u pultu jen dloubla do svého kolegy. Ukázali si zvednutý palec a on vytáhl z pod pultu nenápadný černý sešit, aby do něj udělal v příslušné kolonce čárku.
Chválili se, že prodávají nejerotičtější prádélko v celém Londýně a takové situace pro ně nebyly nic nového. Během zkoušení se tu rozvášnily párečky libovolných genderových kombinací, ale holky, co přišly jen jako kamarádky – to tu měli od otevření pobočky teprve po páté.
Jima probralo další švihnutí přes zadek. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, ale cítil se nepohodlně. Ležel roztažený na břiše, končetny přivázané ke každému rohu stolu, v ústech roubík a navrch ten značný diskomfort v anální oblasti.
Nemohl otočit hlavou, aby se přesvědčil a možná raději ani nechtěl, ale na stolku před ním ve výstavce erotických pomůcek, chybělo monstrozní růžové dildo. Těšil se až všechny tyhle hračičky vyzkouší na detektivním konzultantovi, ale sám na sobě? To byla podstatně méně vzrušující zkušenost!
„A hele, princátko se nám vzbudilo!“ promluvil ženský hlas, který Jim identifikoval, jako osobní asistentku Mycrofta Holmese. Vedle ní stála Irena Adlerová a uštědřila mu ještě jednu rozpustilou šlehu přes půlky.
„Myslím, že je čas popojet a dopřát pánovi nějakou show.“ usmála se.
Pak se před jeho zraky začaly hladit a svlékat – splněný chlapský sen, ovšem ne pro Jima, který byl stoprocentní gay a ženy shledával totálně nepřitažlivé. Když svého času předstíral zájem o tu myškovitou patoložku, byl rád, že mohl celou boudu odpískat dřív, než se jen přiblížili k posteli.
Dnes nemohl utéct, nemohl ani odvrátit hlavu. Sice zavřel oči, ale ty protivné mrchy byly tak zatraceně verbální.
A on nemůže kurva ani řvát!
Ani nevěděli jak, ale ocitli se v ložnici. John povalil Sherlocka na postel, prakticky se mu zakousl do štíhlého krku a rukama přejížděl po každičkém centimetru kůže, na který dosáhl.
„Co … co to děláš Johne?“
„Ne … nelíbí se ti to?“ zarazil se doktor a maličko se odtáhl.
„Ne, naopak … snil jsem o tom už dávno, ale … tobě se přece nelíbí muži a … jsi ženatý!“
John se vzepřel na lokti a pomalu odpověděl: „Možná se mi nelíbí všichni muži, ale ty ano! Ze všech nejvíc a už zatraceně dlouho! Ale vždycky jsem si myslel, že ty nic takového nechceš, ale takhle … se Mary může jít vycpat! Miluju tě!“
A sklonil se k Sherlockově bradavce.
„Já tě taky miluju ...“
„Ale co zase?“ zeptal se znovu netrpělivě John.
„Celého jsem tě zamáčel.“
„A to je problém ty můj geniální idiote? Stejne se potřebuju svlíknout, ne?“
Následně se z ložnice ozývaly už jen čím dál hlasitější neartikulované zvuky a vzdechy, až musela paní Hudsonává o patro níž zesílit televizi na maximum. Ale spokojeně se u toho křenila a šla si připravit těsto na rozinkové koláčky, aby měli její hoši po tom co zakousnout.
Není sice jejich hospodyně, jen bytná, ale pro tentokrát …
Mycroft Holmes zaklapnul svůj notebook. Všechny minikamery a štěnice, které rozmístil v okolí svého bratra, ať už v prostorách Sherlockova bytu, nebo podstrčené jeho blízkým, náhle vysílaly téměř totožný program – včetně odposlechu v knoflíkové dírce jeho věrné Anthey.
No nic, nevinnost Sherlock Holmese je v dobrých rukou a bez podrobností se tentokrát docela dobře obejde. Když si ostatní užívají, on může chvíli taky.
Vzpomněl si na svého speciálně vybraného rakouského kuchaře a zamíříl do jídelny, kde se zastavil před obří ledničkou – punčové řezy, štrůdl a Sacher dort.
Ze všech druhů rozkoše dával Mycroft Holmes jednoznačně přednost bílému sexu.