Chapter Text
"Dobrou chuť, tedy pokud se tomu dá říkat jídlo." ozve se vedle Jamese skeptický hlas.
"Děkuji," odpovídá dotyčný s plnou pusou sendviče. "Může vědět, co tak špatného udělal tento obložený chleba, že si vysloužil vaši nelibost?"
"Nemám nic proti sendvičům, jen jsem nevěděla, že se tento exemplář počítá do této kategorie."
James se pobaveně pousměje a v rychlosti spořádá zbytek svého oběda. "Ale ať je to jídlo sebehorší, tak zhltat ho je to poslední, co by člověk dbající o svůj trávící trakt měl udělat." Ozval se opět vedle Jamese, z volného místa na lavičce, nespokojený hlas.
"Radši obětuji svůj žaludek než svoje uši," odpovídá seržant zvedající se z parkové lavičky. Odpovědí mu je chvilkové ticho.
"Musím totiž na letišti vyzvednout nějakého inspektora, jak mi nařídila šéfová, a včasné nedostavení se by mělo za následek velice hlasitý telefonát." dovysvětluje s rukama v kapsách mladý seržant.
"Proč mám ale pocit, že to už dávno víte," pohlédne s pozdviženým obočím na lavičku. Odpovědí mu je jen široký úsměv a následný poryv větru, jak jeho obědový společník zmizí.