Work Text:
"...když já mám pocit, že v porovnání s ní nejsem vůbec nikdo. Ona je v novinách, má zajištěnou úžasnou budoucnost a panebože - viděl jsi její vlasy? Mohla bych strávit HODINY zíráním na její vlasy," drmolila Robin směrem k Steveovi, který se na rozdíl od ní vážně snažil vykonávat svoji práci a dával do pořádku účetní knihu.
“Hmm,” zamyšleně žužlal konec propisky a snažil se při tom přijít na to, kam se ztratila jedna kopie Snídaňového klubu.
“Na druhou stranu by se ale se mnou snad rozešla, kdybych jí za to nestála, ne? Ale ona není moc dobrá ve vyjadřování svých pocitů, takže to taky může být tak, že neví, jak mi dát kopačky. Jak to bylo s tebou a s ní, když jste spolu chodili? Jakým způsobem jste to celý ukončili?”
Steve se zamračil. “Půjčoval si někdo ten film s Molly Ringwaldovou, když jsem kupoval oběd? Vůbec mi to tady nevychází.”
Robin si povzdechla. “Ty mě neposloucháš. Řeším tu důležité osobní trable.”
Steve protočil oči a zavřel účetní knihu. “Tak poslouchej - Nancy se s tebou rozejít nehodlá, to každý pozná jen z toho, jak se na tebe dívá. Za druhé - ty rozhodně nejsi jen někdo, kdo by na ni zbyl, protože je líná se snažit “o někoho lepšího”. Vyluštila jsi super tajnej ruskej kód bez toho, aniž bys tím jazykem mluvila a bez tebe by byla Max už dávno mrtvá. Jsi jí naprosto rovná. A za třetí-,” nadechl se. “Půjčoval si někdo ten film?”
“Sixteen candles nebo Snídaňový klub?”
“To druhý.”
“Tak to ne,” zavrtěla hlavou.
“Sakra,” podíval se znovu do zápisů, když se ozval zvonek ode dveří a do obchodu vešel Eddie Munson.
Steve s Robin oba vzhlédli a vyměnili si překvapené obličeje.
Eddiemu zajiskřily oči a nakráčel si to rovnou k přepážce. “Zdravím mé oblíbené prodejce,” zasalutoval a mrkl na Stevea, který se okamžitě začervenal.
Robin se zakřenila. “Co si přejete, pane?”
“Rošťáky.”
Robin kývla a odběhla do uličky s dobrodružnými filmy.
Steve pobaveně nadzvedl obočí. “Není to pro tebe moc mainstreamový? Myslel jsem, že jsi víc na ty undergroundový sračky,” nemohl si pomoct a usmál se a Eddie ho probodl pohledem.
“Věř mi - já to nevybíral. Ale Henderson pořádá filmovou noc a-.”
“Počkej co?! Ta malá sračka pořádá filmovou noc? A nás nepozval?” přerušil ho rozčíleně Steve.
Eddie pokrčil rameny. “Na mě se nedívej. Říkal mi, že nemůžete.”
Steve zatnul čelist a odběhl dozadu pozhasínat světla.
“Co děláš?” ozval se zepředu Robinin hlas.
“Odcházíme. To hovno Henderson pořádá večírek!” zařval na ni na oplátku.
“A nás nepozval?!” zeptala se dotčeně.
“O tom mluvím. Ale já mu na ty jeho hrátky seru - jedeme taky,” přiběhl zpátky k Eddiemu, který se tvářil lehce zmaten celou nastálou situací.
“Kde to je?” zeptal se Steve a oblekl si bundu.
“Umm - u Wheelerový doma?” podíval se na něj Eddie nejistě. “Říkal něco o sklepě.”
Robin přiběhla a hodila na Eddieho Rošťáky. “Bereme tvoje auto, Steve?”
Jestli takhle probíhá její půjčování kazet, tak se vážně nedivil, že mají v systému takový bordel.
Přikývl a podíval se na Eddieho. “Jsi tu pěšky?”
“Jestli jedete autem, tak se přidávám. Šlapat ten kopec nebudu,” vydal se ke dveřím a cestou cvrnkl Robin do ramene. “Sedím vepředu.”
Steve mu hodil klíče. Eddie na něj kývl a odběhl odemknout. Robin otevřela pusu, aby zaprotestovala před zabráním jejího místa, ale když se podívala na Stevea, který se zbožňujícím výrazem zíral na odcházející postavu, nasadila jen vševědoucí výraz a naklonila se k němu.
“Tobě se tu někdo líbíííí,” zašeptala a kousla se nadšeně do rtů.
Steve sebou poplašeně trhl a zrudnul. “Zase blouzníš.”
Robin se uculila. “Já viděla, jak se na něj díváááš. Ještě jsi rád, že bude sedět vedle tebe, viď?” mrkla na Stevea a a v další chvíli si nadšeně překryla pusu. “To bude úžasný. Budeme chodit na dvojitý rande a já se konečně nebudu cítit špatně pokaždý, když navrhneš plán a já kvůli tomu musím rušit schůzky s Nancy.”
Steve na ni hodil nevěřícný pohled. “Ty kvůli mě rušíš rande? Jako z lítosti? Teď se cítím trapně.”
“Pššt,” překryla mu Robin pusu a konečně vylezli z obchodu, který předčasně zavřeli (důsledky budou řešit později). “Teď už to bude jenom lepší, když budeš chodit s Eddiem.”
“Asi sis nevšimla toho, že jsem ti už jednou - a to dost důrazně - řekl, že se mi Eddie nelíbí,” zamračil se na ni a srdce mu při lži trochu poskočilo.
“Jasně,” mrkla na něj znova a vydala se k autu.
“Já to myslím vážně!” zakřičel na ni, ale Robin se jen krátce zasmála.
Ta holka vážně měla problém.
Nastoupil do auta, kde už panovala veselá nálada s tím, jak se Robin pořád snažila Eddieho přesvědčit, aby si přesedl dozadu, což dost rázným způsobem odmítal.
“Máš tu kazetu?” zeptal se Eddieho.
“Za co mě máš, Harringtone?” ušklíbl se. “Přece bysme tě nechtěli dostat do průšvihu, kdybych ji náhodou ztratil,ne?” zazubil se a přátelsky strčil do Stevea ramenem.
Steve na něj chvíli jen beze slov zíral než si uvědomil, že by mohl odpovědět. “Fajn, fajn- jo,” zarazil se a jeho obvyklý šarm ho opustil. Pokusil se aspoň usmát (nikdy nevěděl, jak těžké může být jen obyčejné usmání), což vedlo k Eddieho zmatenému výrazu, když uviděl co za grimasu Steve předvedl.
“Co děláš?” sevřel obočí a Steve zpanikařil.
Zavřel oči a pokusil se setřást nervozitu. “Nic,” vzdychl. “Můžeme vyjet a Dustina oficiálně rozflákat,” nastartoval auto a vyjel ze svého parkovacího místa.
—
Steve odbočil do další ulice a v dalším okamžiku mu chcíplo auto.
Otočil se na Robin dozadu. “Mohla bys mi vysvětlit, proč mi auto nekontrolovatelně chcípá od tý doby co sis ho půjčila?”
Robin dotčeně rozhodila rukama. “Já s tím nic neudělala! Nemůžu za to, že vlastníš starou šunku!”
“Tohle není-,” nakonec to vzdal a povzdechl si.
“To je jedno.” Pokusil se znovu bezvýsledně nastartovat, ale nic. Ani napodruhé ani napotřetí.
"Sakra!" bouchl naštvaně do volantu.
"Dům Wheelerových je jen asi kilometr odsud. Můžeme tam dojít a zavolat odtahovku," navrhla Robin a Steve důrazně zavrtěl hlavou.
"Nenechám tady svou krásku samotnou," pohladil auto po palubní desce a Eddie si povzdechnul.
"Na," podal Robin kazetu. "Běž tam a zavolej pomoc. Já tady zůstanu s Harringtonem a tou jeho kraksnou."
"Tak o ní nemluv!” zašeptal teatrálně Steve a hodil na Eddieho rádoby přísný výraz. Robin se na něj důrazně podívala a vystoupila z auta.
“Mějte se slečny! Za deset minut pro vás přijedeme!” zabouchla dveře a Steve jen sledoval, jak odchází směrem nahoru. Když zabočila za roh a on ji už neviděl, došlo mu pravdivost celé situace. Zůstal sám v autě pouze s Eddiem Munsonem. Tím Eddiem Munsonem, se kterým společně zachránili Hawkins a zabránili vniknutí superpadoucha do normálního světa.
A tím Eddiem Munsonem, kvůli kterému měl v poslední době zavařenou hlavu a mysl plnou naprosto nepochopitelných a zmatených pocitů.
“Jdu se podívat na motor,” odkašlal si a vystoupil si z auta. K jeho překvapení Eddie vystoupil taky.
Steve otevřel kapotu a zadíval se do nepřehledné změti trubiček, hadic a nádržek. Snažil se v tom najít jakýkoliv řád či aspoň logiku toho, jak se na sebe co pojí, ale nakonec zjistil, že v tomhle je naprosto marný.
Eddie si důrazně odkašlal. “Takže budeš s tím něco dělat? Nebo na to budeme zírat?” pozvedl obočí.
Steve, pobídnut jeho otázkou, natáhl ruku a šťouchl prstem do jedné z hadiček.
Eddie přivřel oči a na rtech se mu objevil jemný, pobavený úšklebek. “Steve - jsi si jistý, že víš, co děláš?”
Steve si povzdechl. “Přiznávám. Nemám nejmenší tušení na co se to právě dívám. Myslel jsem, že třeba něco bude hořet nebo stříkat voda a já pak aspoň poznám v čem je-.”
Přerušil ho Eddieho tlumený smích. Steve se po něm ohlédl, ale Eddie se jen zakašláním snažil smích zamaskovat a oči mu zajiskřily. “Pokračuj prosím.”
Steveovi škubl levý koutek a zabouchl kapotu. “Radši ne. Už jsem se dnes ztrapnil dost," sesunul se na zem a posadil se na obrubník.
Eddie chvíli jen nejistě postával, ale nakonec se posadil vedle něj. “Kdo by řekl, že se v tom nevyznáš? Tipl bych si tě na ten typ chlápka, co je posedlý autama, až do nejmenších detailů.”
“Hej!” kopl ho Steve jemně do lýtka. “Já se zajímám o auta - ale tohle s tím skoro nijak nesouvisí! Je to jen kupa bordelu, s kterou nikdo nevěděl kam, tak ji narval pod kapotu. A já v tom nedokážu najít absolutně žádnou logickou cestu, jak je to všechno propojený.”
Eddie se uculil. “Celkem jsi se rozvášnil o celé té nelogičnosti motoru auta.”
“Táta se mi vždycky dával přednášky o tom jak jsem blbej, když neumím pracovat s něčím “tak jednoduchým”. Takže asi jsem,” pokrčil rameny. “Stoprocentně jedno z témat u kterého se dokážu spolehlivě naštvat.”
“Stejně jako ne-pozvání na filmový večírek,” připomněl Eddie.
Steve se napružil. “Nemůže přece něco takovýho svalovat na to, že myslel, že pracujeme. Pozvat nás měl tak jako tak. Kupa hnoje je ten Henderson,” znovu se rozčílil a Eddie se zasmál.
“Mám pocit, jako by ses s touhle celou záležitostí - motorem i tím Dustinovým pitomým filmovým večerem snažil něco přebít,” navrhl a lehce se k němu naklonil. “Taky je samozřejmě možný, že si to všechno vymýšlím a hledám nějaký znaky tam, kde nejsou,” natočil pohled směrem k němu.
Steve pokrčil rameny. “Asi ani sám úplně nevím, kdybych měl mluvit upřímně. Takový věci si sám uvědomit nedokážu.”
Eddie se přisunul blíž k němu a důvěrně se k němu naklonil. "Hele, Harringtone- vím, že nejsme kdovíjaký kámoši, ale-" zarazil se, ale nakonec nad tím, co měl zrovna na mysli, zavrtěl hlavou, "jen, že když si budeš chtít o čemkoliv promluvit, tak jsem tady."
Steve se na něj upřímně usmál a pohled zavrtal do země. "Něco by tu asi bylo, ale nic to asi není. Jen že se poslední dobou cítím trošku- ani nevím. Asi zmateně? A zjišťuju o sobě dost věcí, který mě dost překvapujou."
“Jako třeba?”
“Nevím. Asi-,” zarazil se. Nebyl si jistý, jestli může říct, to co chce říct a jestli to bude vůbec dobře přijato. Z hluboka se nadechl a zavřel oči. “Asi trochu bojuju s nějakou svojí vlastní identitou i sexualitou obecně,” zadržel dech a pomalu se otočil na Eddieho.
“Jako-,” odkašlal si Eddie. “Jakože se ti líbí kluci?”
“Emm,” Steve polknul knedlík v krku a přiměl se pokračovat. “Jakože se mi líbí i kluci.” S nervózním pohledem se soustředil na Eddieho obličej a jediné co si přál bylo, aby ho hned na místě nezavrhl.
Eddie se usmál a nejistě a trošku neohrabaně ho poplácal po ruce, kterou se Steve pevně držel obrubníku, jako by to měla být poslední věc, která ho drží na místě.
“Klid,” pokusil se ho Eddie povzbudit. “Zrovna já tě ze všech lidí soudit nebudu.”
Udrželi oční kontakt a Steveovi se zrak nakonec stočil na Eddieho ruku, která stále setrvává na jeho.
“Jak myslíš to, že zrovna ty ze všech lidí?” podařilo se mu ze sebe vypravit a Eddie zabořil pohled na své tkaničky.
Se stále odkloněným pohledem si jen tak pro sebe olízl rty a nasál vzduch. “Protože já nejsem úplně ukázkovým příkladem člověka, kterému by se líbily holky,” podíval se na Stevea.
“Aha,” vydechl Steve a v krku mu naprosto vyschlo. Jediný čeho byl schopný bylo zírat do jeho tmavě hnědých očí a sám se snažil neudělat něco zbrklého čeho by později mohl litovat a tak jen ztuhnul a nebyl schopný v podstatě ničeho.
Při zvuku přibližujícího se motoru auta s sebou oba trhli. Eddie rychle stáhnul ruku, která byla do té doby stále položená na Steveově a zvedl se.
Před nimi zastavilo Nancyino auto a zepředu už na ně mávaly Nancy s Robin.
“Tak jdete?” otevřela Robin dveře spolujezdce a kývla na sedačky vzadu. “Odtahovka už je na cestě.”
Steve se zvednul a kývl na Eddieho. “Klidně běž první,” odkašlal si a ukázal na dveře.
Eddie si zastrčil ruce do kapes a pomalu přikývl.
Když oba nasedli do auta, rozprostilo se mezi nimi trapné ticho, které nešlo ničím přebít.
Rozhodně je čekal ještě dlouhý večer.
—
Steve se celý večer cítil jako nezúčastněný pozorovatel. Snad jako kdyby celou situaci sledoval jen za sklem a nemohl proniknout za ostatními. Pozoroval Robin, jak seřvala Dustina, že je nepozval a jeho, který se obhajoval tím, že si myslí, že pracují. Snažil se rozpoznat emoce v tvářích ostatních a pokusil se cítit cokoliv - strach, nervozitu, radost nebo jen čiré pobavení situací. Jen aby necítil tuhle divnou bariéru, kterou si nastavil tím prapodivným momentem s Eddiem, ale nic nedokázalo pomoct.
Usadili se na zemi ve sklepě a Dustin pustil snímek. Stevea stále obklopovala ta divná letargie i v momentě, kdy se Max s Lucasem začali hádat kvůli naprosté banalitě. I v momentě, kdy se Robin s Nancy zvedly a přede všemi přiznaly, že spolu chodí. Dokonce i v momentě, kdy si Eddie posadil hned vedle něj.
Možná že se rozbil. Nebo byl rozbitý vždycky a ta jedna chvíle - ta chvíle - to jen všechno otevřela. Nebo se tím snažil za něco schovat, ale tahle nicota - ten absolutní pocit prázdnoty - ho pomalu stahoval dolů.
“Harringtone?” drkl do něj Eddie a Steve se probral.
“Ano?” párkrát zamrkal, jak kdyby se snažil odehnat mžitky před očima.
“Hele,” podíval se na něj Eddie nejistě. “Jsi v pohodě?”
Steve prudce přikývl. “Jo, jo jasně. Nikdy mi nebylo líp.”
Eddie ho stále s nejistým výrazem pozoroval. Nakonec vstal a natáhl ruku. “Pojď ven. Nevypadáš nejlíp.”
Steve se zarazil, ale nakonec přijal nabízenou ruku a postavil se. Po špičkách vyšli schody, aby nikoho nevyrušili při sledování filmu a Eddie ho dovedl před dům, kde se znovu posadili na obrubník.
“Takže,” odkašlal si Eddie a hodil na něj významný pohled. “Chceš si promluvit o tom našem momentu předtím?”
Steve zíral jen do země před sebou a nehnul ani brvou. “O jakém momentu?”
Eddiemu ztuhl obličej. “Kristepane, Harringtone. Jestli tě nepřitahuju, tak to prostě řekni. Ale nemusíš v tom případě vytahovat nějaký svoje zasraný hry a zahrávat si s pocity ostatních jen pro svoje osobní pobavení. Za to mi to vážně nestojí,” zlostně si odfrkl a Steve k němu pomalu stočil pohled.
Bylo mu to jasné. Jestli to neudělá teď, neudělá to nikdy.
Přitiskl se k Eddiemu a prudce ho políbil.
A že to do prdele stálo za to.
Protože v tom okamžiku najednou cítil všechno. Sklo rozbil, ohradu zapálil, bariéru překonal.
A nikdy se necítil víc naživu jako právě teď.
Jako právě teď v sevření Eddieho Munsona.
Odtrhli se od sebe a Steve vydechl s rukou stále zabořenou v Eddieho dlouhých vlasech.
“Nikdy jsem si s tebou nezahrával,” zavřel oči a jen vnímal jeho přítomnost. “Jen jsem si říkal, že bys to měl vědět.”
Eddiemu už důvěrně zajiskřily oči a sklonil se k dalšímu polibku.