Work Text:
Střípek osamění
Víš, vždycky jsem ti chtěla něco říct, ale byla jsem příliš stydlivá, nebo to bylo kvůli tomu, že jsem vše chápala až den poté, co se to stalo? A teď, teď je asi už dost pozdě, že? Uběhlo už dost času. Jak dlouho jsme se neviděli a jakou dobu jsme v součtu strávili spolu? Někdy ani nevím, jestli jsem si to nepřikrášlila. Jestli se vůbec známe. Možná kdybych něco řekla, bylo by něco jinak. Je mi zima a jsem unavená, ale nemám kam složit hlavu, čím se zahřát. Zoufale něco hledám, ale nemůžu to najít. Volám o pomoc, ale nikdo mě neslyší, ani nemůže. Třesu se už jsem prochladla. Asi si teď říkáš, že to ani nejsem já, že jsem spadla na hlavu a zešílela. Možná máš pravdu. Tohle udělá s člověkem smutek a samota. Plácám nesmysly jako vždy, že jo. No nic, tak já už si půjdu lehnout. Třeba to vyležím jako nějakou nemoc.