Work Text:
Střípek zrcadla
„Co to píšeš, co to škrábeš a mohl bych si to přečíst?
Co to je, deník, ty si píšeš deník, no tak to se podívejme?!"
„Ne, já jen píši ..."
Na betonové zídce seděl a pozoroval, poslouchal svět.
Na betonové zídce seděl a byl mokrý.
Seděl a díval se dolů na lidi s deštníky.
Seděl nahoře nad nimi a byl dole mezi nimi.
Co nosíte u sebe, provázek, prstýnek?
Co nosíte u sebe, cigarety, zapalovač?
Co máte tady vám nejdostupněji, tužku a zápisník?
Co je ve vašich kapsách, co se tam ukrývá?
Na déšť nepomyslel a vyndal z kapsy zápisník a tužku.
Co bylo tak důležité, že si to urgentně musel bez rozmyslu napsat?
Na to, že mu přitom z kapsy mimo jiné také vypadlo malé zrcátko, se neohlížel.
Zrcátko spadlo dolů a roztříštilo se na tisíc malých střípků.
Spadlo, rozlítlo se na všechny strany a zalesklo se v drobném obláčku.
Kolem šel jeden z lidí s deštníky a zahleděl se do jednoho ze střepů.
Jeho tvář se však ve střepu neodrazila.
Muž bez tváře se chvíli na střípek se zaujetím díval,
Poté se však zachmuřil, naštvaně se otočil a odkráčel.
Dav deštníkářů ho opět přijal mezi sebe a muž bez tváře zmizel.
Sedící na zídce se zaujetím pousmál a otevřel zápisník.
„Co to píšeš, co to škrábeš a mohl bych si to přečíst?
Co to je, deník, ty si píšeš deník, no tak to se podívejme?!"
„Ne, já jen píši ..."
Muž se usmál a zavřel zápisník.
Usmál se a uklidil ho do kapsy.
Usmál se a seskočil dolů.