Chapter Text
Hůlka si vybírá kouzelníka, ale proč si kouzelník nemůže vybrat rodinu, to by mě strašně zajímalo, běželo Stelle hlavou, zatímco utíkala podél kamenné stěny. Určitě bych si nevybrala tu svoji! Těsně nad ní proletěl fialový paprsek a ona poznala, že Smrtijed za jejími zády je Dolohov. Zřejmě uměl jen jedinou kletbu, ale mohla děkovat Merlinovi, že se netrefil.
Nazdařbůh se trochu natočila a máchla hůlkou v gestu prvního kouzla, které ji napadlo. Vyhnul se.
"Mdloby na tebe!" ozvalo se najednou, a z výklenku vystřelil červený paprsek. Stella o milimetr uhnula, Dolohov takové štěstí neměl. Evidentně ale i to její právě odcestovalo, protože do osoby, která kouzlo vyslala, plnou parou narazila.
"Expu-" začala Stella, ale pak se její mozek vzpamatoval a rozpoznal, komu to doslova vběhla do náruče. Zírala do tváře Bellatrix Lestrange.
"Co tady děláš?!" zasyčela její nejstarší sestra, a sevřela svou ruku okolo její, ve které držela hůlku.
"Snažím se vyhnout tvejm kamarádům," odsekla Stella, a vytrhla se z pevného stisku. Ještě loni by ji brala posvátná hrůza, když by na ni Bella vyvalila oči, jako to dělala zrovna teď. Některé věci se prostě mění.
"Musíš zmizet!" vyhrkla Bellatrix. "Nemůžu tě chránit!"
"Jako bys to někdy dělala," zavrčela tmavovláska. "Poslední rok jsem tě neviděla."
"Pán Zla mě potř-"
"No jistě!" Ze Stelliny hůlky vystřelily rudé vzteklé jiskry. "Nejvěrnější služebnice Voldemorta okamžitě k jeho službám, jak bych mohla zapomenout!"
"Proč jsi tady?!" Bellatrix si netrpělivě odhodila pramen rozcuchaných kudrlin z čela.
"Protože-"
"Kvůli Potterovi, že?!" Bella zaťala zuby. "Jsi blázen, Stello! Ty máš přece čistou krev, můžeš se k nám přidat-"
"Nejsem zvíře, abych se musela posuzovat podle rasy!" Mladá dívka od své sestry ucouvla. "Nikdy se k vám nepřidám. Nikdy. Nikdy v životě!"
Kousek od nich se ozval ryk, a Bellatrix k ní napřáhla hůlku, jen aby zjistila, že Stella udělala to samé.
"Tak mě zabij," zašeptala. "Zabij mě a přines mu moje tělo, jako hodný pejsek kostičku pánovi."
"Stello, přestaň, víš, že ne-"
Náhle se vedle nich objevil Yaxley. Ještě ani plně nevystoupil z černého dýmu, když z jeho úst vyšla nepromíjitelná kletba.
"Crucio!"
"Protego! Offuscato!" zaječela Stella okamžitě. I když se k ní kletba dostala sotva na vteřinu, byla to ukrutně dlouhá vteřina. Bílá stěna bolesti před očima se však rychle rozplynula, a naskytl se jí pohled na Yaxleyho, který právě přicházel o zrak na dobré tři hodiny. Bellatrix na ni zírala s ústy do překvapeného o. Stella toho využila k útěku.
Znovu se dostala do místnosti se závojem. Viděla, jak se Tonks, její neteř (což jí přišlo vždycky divné, vzhledem k tomu, že byla mladší) brání Malfoyovi, a jak Harry přibíhá k ní, aby jí pomohl. Luciuse Malfoye vzápětí tlaková vlna kouzla odhodila k jednomu ze sloupů, do kterého tvrdě narazil, a zůstal v bezvědomí ležet na zemi.
"Relampagare!" Greyback se jí nečekaně vyloupl za zády, a udeřil ji kouzlem blesku. Nebylo to nijak náročné nebo škodlivé kouzlo, ale bolelo. Člověk se po něm cítil, jako by jím skutečně projel blesk, a na pár minut byl vyřazen z běžného fungování. Stella vykřikla, podlomila se jí kolena, a protože nemohla ovládat svaly, zhroutila se přes okraj kamenné podlahy, na které se odehrávaly největší boje. Písek a hlína ji zalechtaly v nose, ale než si stačila uvědomit, že je teď snadným cílem, ozvalo se nad ní tiché "Finite!"
Ztuhlost svalů náhle povolila, a něčí ruce ji vytáhly na nohy. Dívaly se na ni dva páry očí.
"A-Andy... Narc-" Stella se zakoktala, ale nestačila ani doříct.
"Ššš," Narcissa jí položila dlaň přes ústa. "Je tady?"
Nejmladší ze sester přikývla. Ani se nemusela ptát, o kom mluví. "Harry a Dora ho před chvílí odzbrojili. Myslím, že je zraněný."
"Nesmí mě tu vidět," urgovala Narcissa tiše. "Neví, že pracuju pro Řád."
"No to jsme dva," ušklíbla se kysele Stella, ale pak hůlkou klepla Narcissu po hlavě. Po chvilince už z ní nic nezbylo, jen hůlka, která se zdánlivě vznášela ve vzduchu. "Zastírací kouzlo."
"Chytré," ocenila to Andromeda. "Měly bychom hned-"
Vedle nich se objevil Scabior s odpornou, rozšklebenou jizvou přes tvář, která mu dodávala ještě děsivější výraz.
"Tormenta!" vřískla Narcissa ještě dřív, než jeho boty plně dopadly na zem. Scabior se zakymácel pod náporem bolesti – Tormenta nebylo pěkné kouzlo – a sestry se daly na útěk. Stella opět v duchu proklínala svou krev, to, že se vůbec narodila, fakt, že musela chodit do stejného ročníku jako zatracený Harry Potter a taky skutečnost, že bojoval za pravdu, za kterou stála i ona, a proto se teď ocitla tady, až přestala dávat pozor, kam běží.
"Mdloby na tebe!"
Andromeda vedle ní se sesunula k zemi. Neviditelná ruka Narcissy, ve které držela hůlku, se přitiskla k té její. Tak schovala i tu jedinou část, která ji mohla odhalit. Vypadalo to, že je tam Stella sama. I bez Andy měly výhodu.
Nebo taky ne, rozhodla se, když poznala, že k nim kráčí její oblíbená dvojka – Bellatrix a Dolohov. Muž měl obličej do krve rozdrápaný od netopýrů, které na něj poslala.
"To je ta děvka," zaryčel Dolohov. "Crucio!"
Tentokrát už žádný štít vykouzlit nestihla. Miliony rozžhavených nožů se jí zabodly do těla. Slyšela něčí ohlušující řev a až po chvíli v té agónii si uvědomila, že je to její vlastní hlas. Pak náhle bolest povolila. Chtěla se vyhrabat na nohy a začít znova bojovat, udělat něco, co by pomohlo, ale než to vůbec stihla, chodbou se rozlehl další, tentokrát ženský a velmi známý hlas.
"Crucio!"
Dneska umřu, byla Stellina poslední souvislá myšlenka, než všechno okolo zčernalo, a zůstala jen bolest v podvědomí.