Work Text:
Maomao na celém tom odpoledni něco nesedělo. Ale na to, co přesně to bylo, přišla až když večer vyčerpaná vešla do svého pokoje a toužebně se vrhla do postele.
Uvelebila se na bok a vydechla do přikrývek. A v tu chvíli, těsně před tím, než zavřela oči, to spatřila ležet na nočním stolku přímo před nosem.
Jinshi.
Ne, že by tedy snad na jejím nočním stolku ležel mladý eunuch. Ležel tam dopis od Lady Gyokuyou, který jí to poledne, potom, co splnila svoje poslání jako ochutnávačka, věnovala se slovy, aby ho předala Jinshimu, jakmile na něj narazí. Bylo neobvyklé, aby něčím takovým úkolovala zrovna jí, ale upřímně, všechno kolem Jinshiho bylo zpravidla jednoduše divné a Maomao se raději na nic neptala.
To bylo to, co jí celý odpoledne nesedělo! Žádný otravný hezounek, který na ní náhodou "narazí" na každém rohu, aby jí mohl otravovat svými kecy, mezitím, co hází přiblblé úsměvy na skupinky nezletilých služek a pradlen, které jsou z něj na omdlení.
Prvotní nadšení, že na to přišla, rychle přebylo uvědomění, že teď bude muset z té svojí měkké postele vstát a Jinshimu ten jeho dopis donést. Ne, že by Lady Gyokuyou přímo řekla, kdy mu ho má dát ale... no, tím "až na něj narazíš" rozhodně zítřek nemyslela.
Maomao se s otráveným povzdechem donutila vstát, vzala dopis a ještě otráveněji se vydala za tím blbečkem.
Čekala, že ho najde v pracovně ale tam nebyl a tak se vydala to jeho ložnice. Neklepala a prostě vrazila dovnitř.
,,Jinshi."
Jinshi ležel na postely zády k ní. Nepatrně sebou cukl, takže zjevně věděl, že přišla ona, ale jinak nereagoval.
Zastavila se na místě.
,,Jinshi."
Nic.
,,Jinshi!"
Ignoruje jí snad schválně?
,,Přinesla jsem ti dopis od Lady Gyokuyou."
Nic. Co s tím parchantem je?
Došla až k posteli. Měla sto chutí po něm dopis prostě hodit a odejít, ale něco jí to nedovolilo. Ne, že by se o to samozřejmě nějak zajímala, ale... Jinshi se celý den neukáže a teď dělá mrtvého brouka? Co mu asi přelítlo přes nos tentokrát?
,,Jinsh-"
Nedořekla větu, protože zaslechla slabý vzlyk.
V místnosti na chvíli nastalo ticho.
On brečí?!
Maomao zhodnotila situaci a pak si pomalu sedla na okraj postele. Opatrně, aby se nedostala moc blízko k němu a dopis položila někam vedle sebe.
,,Co se děje?"
Jinshi se pomalu přetočil na záda. Svoje dlouhé, černé vlasy měl rozpuštěné a měl na sobě róbu na spaní. Hřbetem ruky si téměř dramaticky zakrýval oči, i když bylo znát, že opravdu brečí. Druhou měl ještě dramatičtěji položenou na hrudi.
,,Brečím," vzlykl.
,,To vidím."
Maomao nevěděla, jestli by se tomu pohledu měla smát, nebo by jí ho mělo být líto.
Jinshi se úplně obrátil k ní a na chvíli na ní upřel svoje moc pěkné, uslzené oči.
,,Všechno jde do prdele," prohlásil.
,,To už tak někdy bývá."
Jinshi popotáhl a znovu vzlyknul a Maomao se nakonec rozhodla mu vyhovět a udělat to, co po ní nejspíš chtěl. Vztáhla k němu ruku a jemně ho poplácala po vlasech.
Mladý eunuch šel ruce naproti a Maomao se na malou chvíli zarazila.
Ale, co by pro něj nakonec neudělala?
S úšklebkem ho začala hladit po vlasech. Ne proto, že by se jí jeho vlasy nějak hnusily, naopak, měl je na chlapa až nepřirozeně jemné, téměř hedvábné, ale... ach jo, kdy pro toho dramatického hezounka začala mít takovou slabost?
,,Chceš mi teda říct, co se stalo?"
Jinshi byl chvíli zticha, oči zavřené, i když po tváři mu pořád stékala jedna slza.
,,To bys nepochopila," zamumlal.
Samozřejmě, jsem svým nedůvtipem přímo proslavená.
Bylo ale jasné, že to spíš myslela tak, že o tom nechce mluvit. Což Maomao vlastně vyhovovalo. Takhle, když už tu byla, asi by nějaké to stěžování snesla, ale takhle se alespoň necítila trapně. Tak moc trapně.
Těžko říct jak dlouho tam seděla, ale po nějaké době Jinshi pomalu přestal úplně vzlykat i popotahovat. A když nabyla dojmu, že snad usnul, zničehonic se, zcela bdělým, ale tichým hlasem ozval: ,,Díky, Maomao."
,,Za co? Že jsem tě poplácala po hlavě jako psa?"
Jinshi se najednou zvedl do sedu a tím jí opět připoměl fakt, že i v sedu je o dost vyšší, než ona a zároveň upozornil na to, jak moc blízko sebe vlastně jsou.
Usmál se tím svým prokletým úsměvem.
,,Díky, že ty jsi prostě ty."
A pak jí obejmul. Uh.
,,Ale o tomhle nikomu ani slovo, ano?" zašeptal a Maomao cítila jeho dech na svém uchu. ,,Jenom mezi náma."
,,Hmmm."
Uchechtl se.
,,Víš, když tě někdo obejme, je hezké obejmout ho zpátky."
,,Někdy jsi opravdu otravný," zamumlala Maomao, mezitím co trochu neohrabaně a tak, aby se neřeklo, ho objala zpátky. ,,Za to vyzvoním celému paláci, že jsem tě vyděla fňukat."
,,Za to vyzvoním celému paláci, že jsi byla dneska uprostřed noci v mojí ložnici."
,,Někdy tě fakt nenávidím, Jinshi."
,,Taky tě někdy tě fakt miluju, Maomao."