Chapter Text
Archanděl Azirafal si nešťastně přeměřil nekonečný bílý stůl, který se prohýbal pod stohy složek čekajícími na vyřízení. Všude jen samé papíry na papírech, žádné kakao, dortík ani sušenka. Žádná podřadná hmota.
Žádné barvy. Žádné teplo.
Kam až oko dohlédlo, všude jen sterilní bílá. Prázdno. Chlad.
A co hůř- žádné zajímavé konverzace. Žádný smích. Žádné propašované víno a pohihňávání nad krakení bujabézou.
Žádné laskavé zlaté oči a hladivý hlas. Žádné laskavé… cokoliv.
Hluboce si povzdechnul a prudce otřel protivně pálící oči.
Jsem v nebi, sakra! V samotném nebi! Mám hlavu doslova v oblacích!
Tak proč…
Proč je to takové strašné peklo?