Work Text:
„Chci si vybrat svoji laskavost,“ ozve se v telefonu nepříjemným hlasem, který evidentně velmi obtěžuje, že musí tento hovor vůbec podstupovat.
Clark odtáhne telefon od ucha, aby se ještě jednou ujistil, že mu skutečně volá Bruce Wayne. Nemluvil s ním nejspíš celé měsíce.
„Ale no ahoj Bruci, taky tě zdravím. Jak se máš, příteli?“
„Slíbil jsi to, když sis postavil svůj kariérní návrat na rozhovoru se mnou.“
„Fajn,“ rezignuje Clark a obrátí oči v sloup. Měl to tušit, s Brucem nemá cenu vtipkovat, vždy rovnou k věci. Je to otravné stejně jako osvěžující. „O co jde?“
„Potřebuju garde.“
„Můžeš to zopakovat? Asi mám špatný signál. Znělo to, jako bys říkal, že chceš garde,“ zasměje se Clark a poškrábe se na hlavě.
„To jsem taky říkal. Vsadili jsme se s Dianou a teď nesmím na její silvestrovský večírek přijít sám. Vylučovací metodou jsem došel až k tobě.“
„To by mě zajímalo, jaká byla kritéria,“ zamručí Clark užasle.
„Máš správný věk, víceméně už všechny znáš a dokážeš je ustát. A hlavně u tebe mám laskavost.“
„Tím ustát myslíš udržet na uzdě?“
„No. Tak nějak.“
„A co je to za večírek? Proč nejsem pozvaný, když ho pořádá Diana a budou tam všichni?“
„Vždyť jsem tě zrovna pozval,“ ohradí se Bruce.
„No jo, jako svůj doprovod, ne jako hosta.“
„Tak ti asi Diana bude teprve volat. A nemusíš jí říkat, že přijdeme spolu.“
„Tak počkat. Zaprvé jsem ještě nesouhlasil, a zadruhé – o co tady jde? Chceš ji vytočit tím, že přijdeš se mnou? Co to bylo za sázku?“
„Vsadili jsme se, že na její silvestrovský večírek nepřijdu sám. A já vážně, vážně hodně nerad prohrávám.“
Clark souhlasně pokývá hlavou, protože proti tomuto tvrzení se nedá nic namítat.
„Co z toho budu mít já?“ zeptá se ještě.
„No, jak jsem řekl. V první řadě mi dlužíš laskavost.“
„Ale je to Silvestr, já už mám plány.“
„Nemáš,“ odporuje mu Bruce suše.
Clark se ušklíbne, protože… no… prakticky je to pravda. Poškrábe se propiskou za uchem a konečně rezignuje:
„No tak dobře. Kde to je a jaký je dress code? Jak vás znám, určitě tam bude dress code. Vy jste jím doslova posedlí.“
„Na horské chatě v Alpách. Žádný dress code, jen lyže.“
„Nemám lyže! A neumím lyžovat!“ protestuje Clark, ale plně si uvědomuje, jak marné to je. Protože Bruce má samozřejmě pravdu – dluží mu laskavost a oba vědí, že udělá přesně to, co se po něm chce.
A tak se poslední den v roce ráno svědomitě sbalí, a to včetně vypůjčeného snowboardu, protože mu to přišlo víc cool než lyže, a rozhodně chtěl vypadat jako cool přítel – protože když už má být falešný přítel, tak to udělá pořádně – a vyrazí na cestu. Díky časovému posunu se na místo dostane stejně až po čtvrté odpoledne.
* * * * *
„No. To je drobná komplikace,“ připustí Bruce a poškrábe se na zátylku.
„Drobná?“ vyhrkne Clark a rozhodí rukama. „Wayne, tohle je peklo,“ mávne rukou k malé posteli. Ano. Posteli. Jednotné číslo.
„Jsi muž z oceli, ne? Můžeš spát na zemi,“ ušklíbne se Bruce.
„Muž z rezavějící oceli! Je mi skoro čtyřicet! A není tu k hnutí!“ chrlí Clark protesty. A minimálně v tom posledním mu musí dát Bruce zapravdu. Nacházejí se v té nejmenší horské chatičce s těmi nejmenšími pokoji, jaké kdy kdokoliv z nich viděl – a to byli i v Barryho pokoji na univerzitních kolejích – a kolem mrňavé postele je z každé strany sotva 40 centimetrů místa a pak už jen skříň a vchod do koupelny.
„Je Silvestr, stejně nikdo nepůjdeme spát,“ chlácholí ho Bruce. „A měli bychom se převléct, jinak to večerní lyžování nestihneme.“
Clark trochu zmateně zamrká nad slovem večerní, ale to jen proto, že se mu hůř vyrovnává s posunem. Venku už je skutečně tma.
„Mimochodem…“ ošije se Bruce a Clark na něj zaostří. Dává mu prostor, aby z něj vypadlo, cokoliv to má na jazyku. „Díky, že jsi mě v tom nenechal. Prvním kolem jsme, myslím, prošli.“
Clark si to myslel taky.
Diana si to nemyslela. Ale užívala si, že se může bavit na účet těch dvou trollů, kteří si své pravé city neuvědomovali ani jeden.
* * * * *
První jízda dolů nedopadla úplně dobře.
Barry zvládnul 382 jízd, než si ostatní vůbec vyřídili skipasy.
Victor vypadal, jako by se na lyžích narodil, a jen se ostatním posmíval. Dokud se mu nezadrhla kolena, protože si je před akcí dostatečně nepromazal.
Arthur dolů klouzal po břiše a Mera vzala svůj úkol velmi poctivě a působila jako modelka z reklamy na lyžařské středisko. Po kopci doslova tančila a s Iris a Dianou přitahovaly spoustu více či méně žádoucí pozornosti, protože všechny byly velmi ladné a velmi elegantní.
To se nedalo říct o Clarkovi, který se velmi intenzivně snažil sžít se svým snowboardem. Místo toho se ale sžíval s tvrdou plochou zledovatělého sněhu, kterou jeho ctěná zadnice navštěvovala možná až příliš často.
Bruce na něj svědomitě po kouskách čekal, aby vypadal jako starostlivý přítel, ale po deseti metrech to vzdal. V nejhorším Clarka zachrání Barry při jednom ze stovek svých průjezdů.
* * * * *
Když si Clark konečně uvědomil, že umí létat a může se tak mírně nadnášet, kdykoliv by měl pocit, že zase poletí – k zemi – šlo mu to najednou o dost líp, a nakonec Bruce ještě u paty kopce dostihl. Na lanovku tak nasedají spolu.
„Myslím, že trošku podvádíš,“ popíchne Clarka Bruce, jakmile jsou sami ve vzduchu.
„Využívám svůj potenciál, to je těžko podvádění. Ale je mi pozemšťanů maličko líto. Jak se to proboha vůbec dokážete naučit bez levitace?“
„Čím víc to bolí, tím rychleji se to člověk naučí dělat pořádně.“
„Mluvíš ze zkušenosti?“ ušklíbne se Clark.
„Ano.“
„Aha.“
„Jo… Hele, Clarku… Já jsem vážně rád, žes mě v tom nenechal, ale musím se zeptat? To jsi fakt neměl na Silvestra žádný lepší plány?“
„Plány jo, lepší ne. Byl jsem pozvaný na okázalý večírek Lexe Luthora, který by byl ještě větší divadlo než to, co předvádíme tady.“
„Vždyť se nesnášíte,“ povytáhne Bruce obočí.
„Je to složitý. On se snaží dokázat, že se napravil, a mě to z pochopitelných důvodů sere a oba se tváříme, jako že o nic nejde. Prostě divadlo.“
„Rozumím. A jiné plány? Třeba… s Lois?“
Clark si povzdychne. Nakonec se vždycky všichni zeptají na Lois.
„S Lois to nedopadlo úplně dobře. Ona čekala, že navážeme tam, kde jsme přestali, a já… No, vstal jsem z mrtvých. Možná se to nezdá, ale je to hodně věcí ke zpracování.“
„Ach. Tomu rozumím,“ pokývá Bruce hlavou. „Každopádně jsem rád, že tu jsi. Bez tebe to nikdy není ono.“
„Jak beze mě? Jak často se beze mě vídáte?“ střelí po něm Clark pohledem, ale odpovědi se nedočká, protože už se blíží k výstupní stanici lanovky. „Jak se odsud mám vůbec dostat?“
„Počkej, až se prknem dotkneš sněhu a pak jen sklouzni dolů.“ Bruce to podal, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě, ale Clark už ví své – mít připoutanou nohu k tomu pekelnému kusu dřeva je všechno, jen ne jednoduché. A tak je připravený a zvládne výsadek poměrně elegantně. A kdyby mu v cestě nestála banda puberťáků, tak by ho i ustál. Takhle je ale smete a skončí v chumlu uprostřed nich.
„Strike!“ okomentuje to Bruce a se smíchem se spustí z kopce.
* * * * *
Clark děkoval všem bohům v galaxii za vyslyšení, když je konečně Diana odchytla s informací, že za chvíli mají být na večeři, a pak už se budou oddávat silvestrovskému veselí v podobě párty, her, hudby a alkoholu. Clarka mrzelo, že se nemůže opít, a přemýšlel, kde by sehnal kus kryptonitu, aby se mohl zrušit nějakou dobrou pálenkou. Nebo hnusnou pálenkou. Nebyl přece vybíravý.
Na pokoj dorazil dřív než Bruce, dal si v klidu sprchu, převlékl se, a zrovna když se natáhl na postel, aby se dal dohromady, než se bude muset jít bavit, vtrhl dovnitř Bruce a taky se hnal do sprchy. Clark byl zvědavý, ne že ne, přece jen se o Batmanovi, i Bruci Waynovi, povídalo kde co. A on teď má jedinečnou šanci přesvědčit se, zda jsou to jen plané řeči, nebo zda je představitel Wayne Enterprises vážně nadprůměrně obdařený.
Počká, dokud neslyší téct vodu ve sprše a pak si z nosu stáhne brýle a podívá se.
No.
Musí přiznat, že ty zvěsti jsou možná ještě trochu podceněním reality.
Clark zrudne a okamžitě přestane rentgenovat vedlejší místnost, ale obrázek, který se mu naskytl, už z hlavy vymazat nedokáže.
Posadí se na postel a vyčkává, protože sám na večeři jít nemůže, vypadalo by to podezřele.
Bruce očistu dokončí rychle, a když vyjde, zarazí se mezi dveřmi a prohlíží si Clarka, který se tváří podezřele.
„Stalo se něco?“ zeptá se nakonec, když se Clark ani nehne.
„Ne. Ne, ovšem že ne. Nic. Nenenene. Nic se nestalo,“ chrlí Clark záporky jako z kulometu.
„Tak dobře?“ povytáhne Bruce obočí a samozřejmě mu nevěří, ale taky z něj nehodlá nic dolovat. Radši proto změní téma – přemýšlel o tom celou dobu ve sprše a přijde mu fér Clarka upozornit:
„Budeme se muset líbat.“
Clark se nestačí zarazit a vyjekne: „Jako teď?“
Bruce zamrká a přejede ho pohledem. Už dávno ví, že Clark je mimozemšťan, přesto ho vždycky dokáže překvapit, když se jako mimozemšťan i chová.
„Ne. Pokud si to tedy nechceš vyzkoušet nanečisto,“ ušklíbne se Bruce. „Mluvím samozřejmě o půlnočním polibku. Máme být pár, vypadalo by divně, kdybychom se na sebe zamilovaně nevrhli.“
Clark se jal prozkoumat, co s ním představa polibku s Brucem Waynem provádí. A jsou to zvláštní věci, které zahrnují horkost ve tvářích, stažený žaludek a rychle tlukoucí srdce.
„Možná… Možná bychom to radši měli zkusit. Aby pak nenastal nějaký trapas, jako že se třeba srazíme nosy nebo tak něco,“ přemítá Clark.
„Tak dobře,“ pokrčí Bruce rameny, překoná těch pár centimetrů, co je v mrňavém pokoji dělí, obkročmo se posadí Clarkovi na stehna a skloní se k němu pro tvrdý polibek. Clarkovi se zadrhne dech v hrdle, protože nečekal tak prudký útok. Pevně Bruce obejme, aby nepřepadl dozadu a konečně si začne polibek užívat. Teda soustředit se na něj. Začne se na něj soustředit, protože tu není od toho, aby si užíval Waynovy horké, nepoddajné rty, jeho doteky ani jazyk, který se mu otře o rty. Clark se soustředí tak moc, že zasténá a ústa pootevře. Musí přece působit věrohodně, ne? Jejich jazyky se propletou a Clark si uvědomí, že Bruce drtí rukama víc, než by musel a okamžitě ho pustí. Všimne si ale, že Bruce si nestěžuje a že jeho sevření ustál bez zlomených žeber, a tak ruce po chvíli váhavě vrátí zpátky. Teď je Bruce tím, kdo mu sténá do úst, když mu Clark přejíždí po pevných bocích.
„Nechte si to na doma a táhněte na večeři!“ ozve se zabušení a Barryho nezaměnitelný hlas.
Oba se od sebe s leknutím odtrhnou a Bruce vyskočí na nohy. Natáhne ruku a pomůže nahoru i Clarkovi. „Měli bychom jít,“ řekne ještě.
Clark zuřivě přikyvuje a je rád, že vypadnou mezi ostatní a nebudou muset mluvit o tom, co to, do prdele, mělo znamenat.
* * * * *
„A co to jako, do prdele, mělo znamenat?“ vychrlí Clark na značně zmateného Barryho, když ho odchytí o samotě u rautového stolu ve společenské místnosti, kde se konečně všichni sešli.
„Takže. Abych tomu správně rozuměl. Tvůj kluk tě políbil a ty jsi z toho zmatený?“ vytahuje Flash obočí až kamsi do jiné galaxie.
„Není můj kluk,“ vyštěkne Clark tiše. Aby je neslyšel nikdo jiný, a hlavně Bruce ne.
„Ale on tvrdí, že jste spolu.“
„Já vím. Vsadil se s Dianou nebo co, proto mě přivedl, abych předstíral, že jsem jeho přítel.“
„To ale vůbec nedává smysl.“
„Já vím, že ne, ale pointa je, že nejsme pár a nikdy jsme nebyli a on mě teď políbil a bylo to tak skutečné a já nevěřím, že by to předstíral, a taky jsem ho viděl ve sprše, a do prdele, já ho asi chci,“ chrlí Clark proud svých myšlenek, protože moc dobře ví, že pokud je šance, že by je někdo stíhal sledovat a chápat, tak je to právě Barry, jehož vnímání rychlosti je poněkud… zkreslené.
„A v čem je problém? On tě chce, ty ho chceš, tak s tím něco udělej, ne?“
„Ale on mě nechce. Chce jen vyhrát nějakou debilní sázku,“ rozčiluje se Clark.
„A proto tě líbá?“
„No to je právě to – já nevím, proč mě líbal! Teda vím, byl to trénink na půlnoc, ale proč mě líbal takhle?“
„Sorry, kámo, ale pokud bych už náhodou někdy někomu viděl do hlavy, tak určitě ne Bruci zatracenýmu Waynovi. Ten chlap je nečitelnej jak čínský znaky. Pro mě. Ne pro Číňany. Protože pro ně jsou čínský znaky poměrně čitelný. Pro mě jsou ale dost nečitelný, chápeme se, ne?“
„Jo, jasně,“ povzdychne si Clark. „Tak díky.“
„Za málo, kámo. Za málo. Ale měl bys to probrat spíš s ním než se mnou,“ mrkne na něj ještě Barry a pak se vzdálí k hloučku žen.
A Clark musí připustit, že má Barry možná pravdu.
Přesto se mu ale nedaří najít chvíli klidu, kdy by si mohli promluvit, protože ženy trvají na tom, že teď se budou hrát hry.
„Vy jste fakt nikdy nehráli Nikdy jsem?“ diví se Iris.
„Já jo,“ zazubí se Barry, ale ostatní se tváří zmateně.
„Je to jednoduchý. Máte všichni co pít?“
Všichni svorně pozvednou své drinky.
„A všichni se máte čím opít?“ povytáhne Iris ještě obočí, protože Bruce zvedl sklenici jakési barevné hmoty s paraplíčkem. „Na tebe jsem připravená,“ mrkne ještě na svého přítele a podstrčí mu alkohol speciálně upravený jeho metabolismu na míru.
„Je v tom vodka,“ brání Bruce svůj drink. „Ale, zlato,“ pokývne hlavou ke Clarkovi a jeho pivu, „ty se z tohohle asi neopiješ, že?“
„Pokud někdo nemáte v kapse kus kryptonitu – a to už bych si asi všiml – tak ne,“ pokrčí Clark rameny a spadne mu brada, když Diana, Mera, Viktor i Bruce svorně sáhnou do kapsy a vytáhnou malá pouzdra, která vypadají jako na prstýnky, ale musejí být vyrobené z něčeho odolnějšího, co odstíní radiaci kryptonitu. Diana krabičku otevře a Clark okamžitě pocítí jeho sílu.
„Wow. Tak díky za důvěru,“ ohradí se ublíženě.
„Ale my jsme jen chtěli, abys mohl pít s námi,“ usměje se Diana nevinně.
„To chtěla Diana, já jsem raději vždy připraven na všechny možnosti,“ řekne Bruce.
„Taky tě miluju,“ odpoví mu Clark s úšklebkem a pak rezignuje. „Fajn. Myslím, že když jeden z nich dáte tamhle do rohu, tak to bude tak akorát.“
„Super, tak jdeme na to,“ tleskne Iris a vysvětlí pravidla: „Někdo řekne věc, kterou nikdy nedělal, a všichni co ji už někdy udělali, se musejí napít. Třeba řeknu Nikdy jsem nepila Long Island Iced Tea. A ti, co ho už někdy pili, tak si musí dát svůj drink. Je to jasný?“
Všichni přikývnou, a tak se jde na věc. Na Long Island se napije Clark, Iris, Barry a Victor.
„Barbaři,“ okomentuje to Bruce, ale nikdo mu nevěnuje pozornost.
Pokračuje Barry: „Nikdy jsem nebyl na jiné planetě.“ Napije se Clark, Bruce, Diana a Victor.
„Byl jsi s námi na Apokolipsu,“ připomene mu Diana a Barry se se zaklením napije taky.
„Nikdy jsem neviděl Aquamana nahatého,“ vystřelí Victor. Pije Arthur, Mera a Diana, což mezi dámami způsobí jisté napětí, ale Bruce rychle vystřelí další konstatování:
„Nikdy jsem nenapsal článek do novin!“ Pijí Clark a Iris.
„Nikdy jsem neviděl nahého Batmana,“ povytáhne Diana na Bruce významně obočí. Ten pozdvihne svoji skleničku a naznačí jí přípitek. Pije i Clark. Jinak by to bylo podezřelý, ale ani to není lež.
„Vlezla jsi mi do sprchy a nevěřím, že ses nedívala,“ připomene jí Bruce a Diana se ani nenamáhá protestovat a pije taky.
„Nikdy jsem nelíbal Flashe!“ řekne Mera. Napije se Iris i Barry.
„Nemůžeš líbat sám sebe,“ zahihňá se Iris.
„Nebylo řečeno kterého Flashe,“ mrkne na ni. Iris na něj vytřeští oči a zalapá po dechu.
Téma líbání jim ještě chvilku vydrží, naštěstí už bez větších eskapád, až dokud se ke slovu nedostane opět Diana:
„Nikdy jsem nelíbal Supermana.“
Všichni se podívají na něj a na Bruce, který sedí hned vedle něj. Bruce se s úsměvem napije a Diana přimhouří oči:
„Nemusíš pít, abys nám dokázal svoji pravdu. Všichni víme, že jsi Clarka jen využil a že mezi vámi ve skutečnosti nic není. Jen to předstíráte, protože bys udělal cokoliv, jen abys neprohrál,“ vyčte mu.
Bruce od ní odtrhne oči a zadívá se přímo na Clarka. Clark mu pohled oplácí naprosto klidně. Tohle zvládne. Je to jen divadlo. A když se mírně usměje, Bruce se k němu nakloní a něžně ho políbí přímo na rty. Clark přivře oči a bez ohledu na všechny vykulené pohledy a otevřená ústa kolem nich si tohle představení velmi užívá. Bruceovy rty jsou stejně horké a nepoddajné jako napoprvé a Clark je naprosto zbožňuje.
„Ehm Ehm,“ odkašle si někdo a Clark se od něj neochotně odtáhne, ale jeho pohled nepouští. A ani Bruce neuhne očima, když řekne:
„Já nic nepředstírám.“
Clarkovi se po těch slovech zadrhne dech v hrdle a projede jím vlna vzrušení a ještě okamžik se z Brucova pohledu snaží vyčíst, jak vážně ta slova myslí. Polkne a konečně uhne očima, protože jinak by hrozilo, že ho okamžitě odtáhne na chodbu a tam už by z něj dostal, jak vážně to sakra myslí.
„Nikdy jsem nepředstíral vztah, jen abych dosáhl svého,“ řekne zaujatě Barry. Clark mrkne na Bruce a oba se napijí. A pak si všimnou, že pije i Diana.
„Kážeš vodu a piješ víno. Doslova,“ poukáže Bruce na její skleničku merlotu.
„Spíš si začínám myslet, že máš nějakou úchylku na předstírané vztahy, protože to s tebou jsem se musela líbat, aby nás v té restauraci tenkrát nevyhmátli Thanagariané,“ ušklíbne se. „A tím pádem jsem tu sázku stejně vyhrála! Nikdo by s tebou dobrovolně nepřijel…“
„To nevíme jistě,“ oponuje Bruce. „Možná nepřijel úplně dobrovolně, ale teď se může rozhodnout, jestli tu se mnou dobrovolně zůstane. Já to myslel vážně. Nic nepředstírám, Clarku.“
Clark zamrká, Rozhodně nečekal, že se jejich vztah – nevztah bude propírat takhle veřejně a v tu chvíli neví, jak z toho ven.
Všichni na něj napjatě zírají.
„Omlouvám se,“ vyhrkne, vstane od stolu a prakticky uteče ven. Jejich chatka se nachází na samém vrcholu kopce a Clark se opře o zábradlí s výhledem do údolí a konečně vydechne. Zima mu není, je mu vlastně docela příjemně. Uvědomuje si, že o nic nešlo, mohl to otočit v žert, nebo prostě jen souhlasit, že zůstane, a skutečné emoce mohli dořešit někdy jindy, v soukromí. Ale Clark v tu chvíli nedokázal uvažovat zcela jasně, ať už vlivem kryptonitu, alkoholu nebo prostě jen pod tíhou situace.
Klapnou dveře a Clark nechce vědět, kdo z nich se rozhodl ho jít zkontrolovat. Dál se upřeně dívá před sebe, a až když se vedle něj o zábradlí opře Bruce, uvědomí si, že doufal, že to bude právě on.
„Omlouvám se,“ řekne Bruce, a taky hledí dopředu.
„Není důvod.“
„Neměl jsem tě o tohle vůbec žádat. Mělo mi být jasné, že to prokouknou.“
„To asi jo. Přece jen se jedná o jedny z nejschopnějších lidí ve vesmíru,“ pousměje se Clark.
„A přitom se občas chovají jako banda trollů,“ potřese Bruce hlavou.
Clark se na něj otočí. „Proč jsi mě políbil?“
Bruceův výraz se nijak nezmění. „Domluvili jsme se tak.“
„Jo, já vím. Ale sám jsi to řekl – to nebyl žádný předstíraný polibek.“
Bruce vydechne a s nádechem se taky otočí tváří ke Clarkovi. „Já vím, že je naše historie všelijaká, ale když jsi zemřel, bylo to najednou tak definitivní a já cítil šílený prázdno a taky… strach. Po dlouhý době jsem cítil skutečnou bolest a strach pramenící z osamělosti. Uvědomil jsem si, že jsi jediný, kdo se mi vyrovná, kdo pro mě má pochopení a jediný, kdo mi na týhle zatracený planetě doopravdy chyběl. Byla to dlouhá cesta plná pochyb a sebepoznání, ale její cíl se neměnil. A tím cílem jsi ty, Clarku.“
„Proč jsi něco neřekl?“
„Bál jsem se, že tě odradím a znovu ztratím.“
„Vůbec jsem netušil…“ hlesne Clark, ale pak potřese hlavou, slov už bylo dost. Přitáhne si Bruce za límec k sobě a divoce ho políbí. Už ví, že se nemusí držet zpátky, protože Bruce Wayne není z cukru a zdatně se mu vyrovnává. A když jim nad hlavami začnou vybuchovat první půlnoční rachejtle, pomyslí si Clark, že tohle je ten nejlepší způsob, jakým mohl vkročit do Nového roku.
Diana je pozoruje za záclonkou a spokojeně usměje. Sázku možná prohrála, ale to, že už se nebude muset dívat, jak kolem sebe ti dva trollové krouží, považovala za velké vítězství.