Work Text:
Pozdní večer se přehoupnul v noc a zastihl dva Autoboty, velkého mecha a výrazně menší femme, jak pomalu kráčí po ulici opět fungujícího hlavního města Cybertronu. Šli vedle sebe mlčky, každý ponořený do vlastních myšlenek. Kolem je míjeli osamělí chodci nebo malé skupinky, ale touto dobou byla většina obyvatel Iaconu ve svých domovech.
Uplynulý den nebyl pro nikoho lehkým. Každý, kdo mohl, přidal ruce k dílu při opravách a znovu zabydlování města. Nebo péči o druhé. Jen málo botů mělo v této době čas na poflakování. Rozhodně ne obranné a pořádkové jednotky.
Ve dvou takových sloužili, či ji spíše vedli, Arcee s Cliffjumperem – bývalí Autoboti, kteří jako jediní z mála přežili válku a mohli tak stát u zrodu úplně nové generace Cybertronianů. Budování stabilní civilizace se neobešlo bez sabotáží a útoků starých nepřátel a těch, které zlákali na svou stranu.
Dnešek byl pro oba staré přátele extrémně náročný. Skupina teroristů nastražila v nově vznikajícím potravinovém závodu bomby a vyhrožovala jejich odpálením, jestli nedostanou, co chtějí. Bezpečnostním složkám se však nakonec povedlo útočníky zastavit a překazit jim plány.
Nebylo to ale nic lehkého. Arcee a Cliffjumper se museli hodně ohánět, aby útočníky se svými jednotkami dostihli a zastavili…
Nyní však už měli konečně padla a mohli si jít domů odpočinout.
Dorazili k jedné z obytných budov v pečlivě chráněné čtvrti. Nastala chvíle rozloučení. Arcee bydlela ještě kus dál. Blíž k bytům svých svěřenců, aby jim byla nablízku, kdyby někdo z nich potřeboval její pomoc. Stejně tak i její dlouholetý přítel, ale jeho byt byl blíž k centru.
„Tak pa, Cliffe,“ zabručela femme a věnovala mu letmý pohled a kývnutí.
„Pa-pá, Cee…“ Cliffovi však cosi nedalo a dívat se na záda odcházející přítelkyně v něm vyvolávalo rozmrzelost.
Za války si byli velice blízcí, zejména na Zemi, kde byl celý tým Prime jedna velká rodina. Přesto, jakmile bylo po všem, se ta jejich rodina rozpadla. Smokescreen se připojil k Wreckerům, kteří opět chránili města a osady jako za starých časů. Ratchet několik let zůstal na Zemi a když se vrátil, usídlil se natrvalo v Praxuské nemocnici. Zde působil jako doktor a učitel nových mediků, zdravotníků. Rovněž aktivně spolupracoval se záchranným sborem. Bumblebee stejně jako Arcee a Cliffjumper pracoval v obranných jednotkách, ale až ve vzdáleném Rodionu.
Mech se zamyslel a pak zavolal: „Arcee?“
Femmebotka se zastavila a otočila se na něj. „Co?“
Cliffjumper ukázal ke vstupním dveřím. „Nechtěla bys ke mně na chvíli na návštěvu? Zase mě rozbolelo to rameno, co mi ho ten výtržník dneska málem utrhl, a hodil by se mi někdo, kdo by se mi na to mrknul.“ Levým servem si přes rameno sáhl na lopatku a syknul.
„Já myslela, že se ti na to podíval Medix.“ Dala si ruce v bok. Znala Cliffa až moc dobře. Věděla, o co se to tu pokouší. Chtěl, aby mu zůstala na blízku. Neubránila se úsměvu.
„Podíval, ale hodil by se mi někdo… hm… s malýma šikovnýma rukama, aby mě před dobitím trochu promasíroval. Aby se mi dobře spalo. A já byl zítra zase připravený čelit všem povinnostem, co obnáší práce pořádkového důstojníka.“
Svými výmluvami byl Cliff proslulý. Arcee přesvědčil, ještě než domluvil. Vrátila se k němu, přejetím serva po zámku otevřela dveře a vešla. Parťákovi přitom věnovala pobavený úsměv.
Výtahem vyjeli do poloviny budovy a vešli do Cliffova apartmánu. Nebyl příliš velký. Mech tu koneckonců příliš času netrávil a tak si vystačil jen s jedním pokojem, mycím oddílem a místností s gaučem, stolkem a holovizí.
Modrá fem se už už chystala kamarádovi říct, aby se posadil, že mu namasíruje rameno a zase půjde, ale Cliffjumper jí skočil do řeči a řekl jí, ať si udělá pohodlí, že jí dojde pro něco k snědku. Načež se vrhl ke skříni na zdi, vyndal talíře a nádoby a začal u dávkovače energonu a potravin kutit malou večeři.
Okamžik ho sledovala, než pípla, že to vůbec není nutné. Když Cliff neodpověděl, posadila se na měkkou pohovku a velkým oknem vyhlédla na noční Iacon. Ačkoli postrádal svou dávnou velikost a krásu, to co se podařilo doposud znovu vybudovat působilo příjemným civilním dojmem. Připomínal jí poklidné městečko víc než hučící velkoměsto s přepychovými mrakodrapy a předraženými paláci.
Zamyslela se nad tím, že už nikdy nic nebude jako před válkou. A pokud ano, bude to trvat eony. Zatím je čekala mírná budoucnost relativně poklidného života budovaní a tvoření…
„Ale Cliffe! To jsi vůbec nemusel,“ okomentovala obložené talíře a velkou amforu plnou modře jiskřící tekutiny. Její kolega se posadil vedle a skoro okamžitě zabral zbylé místo. Podal jí pokrm připomínající pozemský hamburger a zaculil se na ni. Sám se zakousl do vlastního. Arcee nemohla popřít, že měla hlad. Den byl náročný a neměla čas ani na pořádnou svačinu.
Váhavě si tedy ukousla a rozvážně žvýkala. Cliffjumper na druhou stranu měl za okamžik všechno v sobě a měl tak čas na povídání. Ztichl sem tam jen na chvíli, aby si vychutnal přílohy, nebo to zapil.
Jedl trochu jako čuně, jak by to řekli lidé na Zemi, ale Arcee to překvapivě vůbec nevadilo. Naopak jí připadal zábavný.
Když dojedla i ona, zvedl se a prohlásil, že jde připravit koupel.
„Koupel?“ téměř vyjekla.
„No,“ poškrábal se Cliff vzadu na hlavě. „Horká koupel nemůže tomu rameni uškodit a ještě se u toho umyjeme.“
„Umyjeme?“ Teď už opravdu vyjekla. „MY?! Cliffe!“ Ale Cliff byl už v koupelně. Za okamžik slyšela napouštění vany. Vstala a zaváhala, než se vydala za ním, aby mu něco řekla. Byli dlouhodobí přátelé, to ano, byli to kolegové, parťáci, byli rodina, ale tohle… Arcee netušila co na to říct, jak vlastně reagovat.
Zarazila se před pootevřenými dveřmi. Cliffa měla moc ráda, ale nebyla si jistá, zda je ten správný čas na větší sbližování. Nikdy si k sobě nikoho nepustila až tak blízko, aby s ním sdílela jednu vanu. Ani s Tailgatem. A to už bylo co říct.
„Cliffe?“ opatrně vešla. Přistihla ho připravovat voňavý bublinkový roztok, ze kterého stoupala pára a lákala ke skoku do nemalé nádrže. Jedno se muselo Cliffovu domovu nechat, navzdory malému prostoru měl prostornou vanu.
Otočil se na ni, vytáhl ruce z mydlinek a sáhl pro dva velké měkké ručníky a připravil je vedle. Pak zavřel přívod mycí esence a bez dalšího váhání přehodil mohutnou nohu přes okraj, pak druhou a usadil se na dně. Spokojeně zavrněl. Dovolil si na pár nanokliků zavřít optiky a zarelaxovat, než natáhl servo k Arcee, aby ji pozval k sobě.
Arcee zavrtěla hlavou a uchechtla se. „Neuvěřitelný. Ty jsi ten nejvíc bezprostřední bot, co znám.“ Chytla se ho a nechala, aby jí pomohl do koupele. „Máš štěstí, že jsi můj přítel.“
Rozhlédla se po mydlinách, které jí sahaly do poloviny hrudi. Po hmatu zkoumala, jestli by se tu nenašlo něco, na co by se mohla posadit. Kdyby následovala Cliffjumperův příklad, skončila by pod hladinou.
Její parťák se však otočil na záda. „Tady,“ ukázal si na pravou polovinu zad. Pochopila okamžitě.
Vzala to odvážně. Jako výzvu. Rozhodně na sobě nechtěla prozradit, jak nervózní je. Pomalu na něj vylezla a posadila se na zadní část trupu. Koleny se zapřela o jeho boky, aby lépe dosáhla na bolavé místo. Úplně při tom ignorovala chvění, které se jí šířilo z míst, kde se parťáka dotýkala. Tedy, snažila se. Pohmatala oblast, kterou jí ukázal a ptala se, kde to bolí.
Cliffjumper ji navedl a podle cukání poznala, že ho tam skutečně něco bolí a že si nevymýšlí.
Zhodnotila situaci a došla k závěru, že problém se bude nacházet pod brněním. Na protoformě. Požádala ho, aby si jej v tom místě sundal. Bez řečí tak učinil a s její pomocí sejmul ramenní pláty i brnění problémové čtvrtiny zad.
Arcee jemně položila dlaně na jeho odhalené tělo a začala pomalu a s citem masírovat Cliffjumperovu protoformu. Přejížděla po mohutných útvarech jeho exoskeletu a nemohla popřít, že se jí to líbilo. Mechova postava se pod ní uvolnila a z Cliffjumpera vyšla dlouhá exventilace. Femme pocítila náhlou záplavu uspokojení.
„Líbí se ti to?“
Mech spokojeně zabručel. „Sjeď kousek níž.“
Poslechla a zcela bezelstně ho hladila a masírovala až skoro na rozmezí hrudi a trupu. Další části brnění se odpojily. Levá strana odskočila a Cliff je líným pohybem sejmul a poslal na zem vedle vany. Femme poprosil, zda by se nevěnovala i té druhé polovině zad a rameni. Arcee pokračovala, ale začínala v ní čím dál víc narůstat nervozita.
Než se Cliffjumper rozhodl sundal si další část brnění, přestala.
„To by mohlo stačit, si myslím,“ prohlásila. „Udělala jsem, co bylo v mých silách. Teď bych to už nechala na teple a klidu. Nemáš zač.“
Soukala se dolů a Cliff počkal, až z něj sleze, než se otočil.
„Děkuji, parťačko,“ zazubil se na ni. A pak si bez řečí sejmul přední část hrudního brnění. Arcee zůstala zírat na jeho protoformu nořící se zpět do bublinkové lázně. Za celý život ho takhle neviděla. Nebylo běžné odhalovat se na protoformu. Zpravidla to byly výjimečné situace, kdy si Cybertroniané sundávali brnění. Pokud tedy tu možnost vůbec měli. To, že to její přítel právě udělal svědčilo o jediném – hluboce jí důvěřoval. A nejspíš i miloval. Určitě ji miloval.
Fem začala hořet. „Není zač,“ zamumlala. Horlivě přemýšlela, co dál. Nenapadlo ji nic lepšího, než využít pozvání a umýt se. Mech se k ní přidal a rovněž se pustil do mytí.
„Co to tu máš?“ zeptal se, když zvedla pravou paži.
„Co?“ nechápala zprvu.
Cliff ukázal na škrábanec, který se jí táhl z podpaží pod hrudní brnění. Arcee by na něj byla zapomněla. Byla to připomínka jedné potyčky, ve které zachraňovala jednomu z nováčků výfuk.
„Tohle? Nic.“ S tím se ponořila, aby jí koukala jen hlava a plavala na místě.
„Byla jsi s tím za Medixem?“ Povytáhl jedno obočí.
„Ne,“ přiznala po pravdě. „Není to nic vážného.“
„Uka mi to,“ požádal. Arcee váhala, ale nakonec připlula k němu. Zastavila se před jeho nohama, ale než vymyslela, jak je přelézt, rozkročil se a pustil ji k sobě. Nervozita ve fem vystoupala do červených úrovní. „Sedni si,“ poplácal si na nohu.
Váhavě uposlechla. Posadila se na jeho levé stehno, aby se mohl podívat na její pravý bok. V tuhle chvíli už nedokázala nijak zamaskovat, jak se cítí. I kdyby to Cliff nedokázal vycítit z jejího elektromagnetického pole, na pohled to bylo očividné. Zvedla paži a dovolila mu si prohlédnout již zahojenou ránu.
Mech si ji důkladně prohlížel a bez tlaku po místě přejížděl digity. Zvlášť palcem. Během toho ji zároveň hladil a druhým servem se pomalu přiblížil k jejím nohám. Nakláněl se blíž a blíž a brzy to nebylo jen o prozkoumání jednoho škrábance.
Arcee mu dovolila ji hladit. Jeho přítomnost byla příjemná. Jen jeho opatrnost v ní vytvářela napětí. Jestli to myslel vážně a opravdu chtěl jejich vztah dostat na vyšší level, měla by mu vyjít vstříc, pokud tu nechce explodovat z toho, jak na čas si dává.
„Ach, Cliffe,“ zamumlala. Opřela se o jeho protoformu. „Takhle se o mě nikdo nestaral do chvíle, co jsem byla youngling.“
Usmál se a sáhl po jedné z přihrádek na zdi nad vanou. Vytáhl žlutou houbu. Namočil ji do roztoku a pak ji začal omývat. Ačkoli se Arcee už poměrně zbavila všeho prachu a nečistot, houba umyla, na co její serva a digity nestačily.
Cliffjumper postupoval od jejích rukou a ramen po hlavu a přilbu, kde se pečlivě pověnoval všem záhybům kromě tváře, tu si opláchla sama. Pokračoval dolů na její dekolt a hrudní brnění. Kroužil po jejích křivkách a jeho EMP se líně vlnilo uspokojením. Pozastavil se tu a Arcee z něj cítila, jak se mu líbí, když mu dovoluje ji tu hladit a za odměnu ji s láskou hýčkal.
Nemluvil, ale jí to nevadilo. Říkala si, že konečně je u něčeho Cliff tak soustředěný, že u toho mlčí. I ona mlčela a užívala si klid narušovaný pouze tichými zvuky jejich organismů.
Když byl na jejím břiše, natáhla nohu a nabídla mu ji. Něžně ji uchopil a myl, zatímco ona se opřela do jeho levé paže, která ji vzadu poskytovala oporu. Sledovala Cliffovu pečlivou práci a vystřídala nohy, jakmile byl hotov.
„Půjč,“ řekla, když dokončil i tu. Vzala si od něj houbu a chytla ho za servo. Teď byla řada na něm. Pečlivě umyla jeho předloktí a paži a natáhla se po vzdálenějším rameni, ale musela vstát z jeho nohy, aby tam dosáhla. Natáhla se přes celou jeho hruď a omyla ho z jedné strany na druhou. Než skončila u serva, které ji drželo otočila se a nyní se zády opírala o svého velkého přítele.
Vnímala, jak se jeho EM pole kroutí kolem ní. Jako kdyby to byly další mechovy končetiny, které se kolem ní ovíjejí a hladí a nesměle jezdí nahoru a dolu po její postavě.
Natáhla se a vybrala si jednu z dolních končetin, aby na ní pokračovala. Kroužila od třísel po kolena a pak až k chodidlu, které její kolega zvedl nad hladinu. Pak se vrátila a to samé opakovala i u druhé nohy. Na jejím konci zaváhala, nejistá co dál.
Její přítel se po ní však natáhl, aby ji sevřel v pevném objetí.
„Děkuji za umytí, parťačko.“
„Nápodobně,“ zavrněla.
„Nechtěla bys tu se mnou ještě chvíli zůstat?“
Arcee se ušklíbla a rezignovaně ale spokojeně poznamenala: „No, co mám s tebou dělat.“
Obrátila se na něj a zkoumala výraz v jeho tváři. Bylo jí to jasné. Všechno jí bylo jasné. Cliff byl pro vše, záleželo na ní, co z toho všeho si nechá líbit.
Přijala místo v jeho náručí a nechala se posadit do mechova velkého klína. Zavřela optiky a jemně ho hladila po servech, která ji objímala a vychutnávala si přítelovo hlazení v teplé lázni.
Po několika klicích, Arcee poznamenala: „Takhle dlouho potichu jsem tě tedy ještě nezažila.“
„I můj hlasový modul potřebuje občas odpočívat, Cee.“ Jeho hlas byl pobavený nikoli káravý.
Přivinul si ji blíž k sobě a spokojeně exventoval. Arcee se plně uvolnila a poddala se jediné myšlence: souznění.
Bylo jí moc příjemně. Možná poprvé od začátku války o Cybertron. Cítila se šťastná a spokojená, jako snad ještě nikdy. Všechny starosti jakoby zmizely a ona se plně otevřela někomu, komu plně důvěřovala, kdo byl její přítel, její rodina, a koho, jak si tak uvědomila, milovala jako nikoho.
Z chvíle se stal cyklus, z cyklu dva. Jeden druhému usnuli v náručí. Měli za sebou koneckonců dlouhý a náročný den. Byla to Arcee, která usnula natvrdo. Cliffjumper se ještě tu noc probral.
Něžně svou přítelkyni a sebe vytáhl z vany, opatrně osušil, aby ji neprobudil a odnesl ji do ložnice. Poté, co všude zhasl, se natáhl vedle ní. Přikryl je svou nejoblíbenější teplou dekou a přivinul si fem k sobě.
Lípnul jí co nejlehčí polibek na tvář ještě chvíli ji pozoroval, než i on vklouzl do odpočinkového režimu.