Work Text:
Příbytek
Před Vánoci byl Harryho příbytek k nepoznání. Od té doby, co s ním jeho bradavický byt sdílel Draco, v něm bylo daleko útulněji, a to i přesto, že zde k Harryho mírné nelibosti začaly převládat zmijozelské barvy. V posteli teď měli zelené povlečení se stříbrným vyšíváním.
„Zelená uklidňuje,“ podotkl Draco. „Červená je agresivní, jsi pak moc rozdivočelý.“
„Jako kdyby ti to vadilo,“ ušklíbl se Harry.
Draco se na něj podíval. „Máš pravdu, v jistých situacích mi to nevadí.“ Skočil k Harrymu do čerstvě povlečené postele a Harry se vůbec nebránil.
„V té zelené posteli jsi možná ještě divočejší,“ řekl Draco.
Klávesa
Draco si do jejich malého bytu také přinesl klavír. Harry miloval, když mu hrál jeho oblíbené skladby.
„Netušil jsem, že máš cit pro hudbu,“ řekl Draco.
„Nejsem takový kulturní barbar, za jakého mě máš. Kdybych byl, nevybral bych si tebe.“
„Já mám být důkaz tvého dobrého vkusu?“ zasmál se Draco a potěšeně udeřil do klávesy.
„Můžeš to tak brát. Ale v tom případě ty sám máš příšerný vkus, když sis vybral mě.“
„Já mám příšerný vkus? Proto, že miluju zachránce kouzelnického světa, oblíbeného učitele, autora skvělých knížek o černé magii, laskavého tátu a člověka, který je vždy ochotný každému pomoct?“
Melodie
Harry odešel do výuky a Draco využil volné hodiny k tomu, aby si vyzkoušel novou hudební skladbu, kterou napsal pro Harryho jako dárek k Vánocům. Posadil se ke klavíru a několikrát si přehrál melodii. Hodně přemýšlel o tom, co by Harrymu udělalo radost. Mohl mu pořídit cokoliv, ale chtěl, aby to bylo něco osobního, co vyjádří jeho lásku k němu tak, jak by to nikdo jiný nedokázal. Skladba, kterou mu složil, byla energická, plná života, optimistická. Přesně jako Harry. Najednou se mu po něm zastesklo. Rozběhl se k učebně, pootevřel dveře a sledoval Harryho výklad. Tohle se mu nikdy neomrzí.
Sladidlo
Draco a Harry seděli u společné snídaně a Harry si jako vždycky hodil do kávy tři kostky cukru, vlastně tři srdíčka cukru, protože Draco měl teď před Vánoci rozvernou náladu a všechno sladidlo přeměnil kouzlem do tvaru, který nejlépe vystihoval, co k Harrymu cítí.
Harryho to každé ráno znovu potěšilo. Od kdy byl Draco takový romantik? Vzal si do ruky další cukrové srdíčko a začal ho vyzývavě olizovat.
„Mám to chápat jako výzvu?“ zeptal se Draco.
„Tobě to vždycky hodně pálilo,“ ušklíbl se Harry. Draco si ho přitáhl k sobě a políbil ho.
„Tak tomu říkám sladká pusa,“ zasmál se.
Zlomek
Draco už se nemohl dočkat, až mu skončí dnešní výuka. Studenti třetího ročníku připravovali jednoduchý lektvar proti únavě. Přemýšlel, že by si potřeboval pár kapek dát. Možná by měl v noci víc spát, jenže ten neúnavný Nebelvír mu to nedovoloval. Draco prožíval nejšťastnější dny svého života, ale právě teď měl problém udržet oči otevřené. Na zlomek sekundy ztratil ostražitost a zasnil se, což v jeho stavu nebyl úplně nejlepší nápad. Ze spánku ho probudil až výbuch kotlíku.
„Co se tady děje?“ vykřikl vylekaně.
„Tady Lence Longbottomový to bouchlo,“ žaloval jeden ze studentů na spolužačku.
Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo.
Čepice
Harry a Draco čekali na příjezd svých synů na nástupišti devět a tři čtvrtě. Jako první přijel vlak z Kruvalu. Byla pořádná zima, Albus byl zachumlaný v zimní kruvalské uniformě, pod huňatou čepicí ho skoro nebylo vidět.
Harry si uvědomil, jak moc to jeho synovi sluší. Roztáhl ústa do širokého úsměvu a pevně Albuse objal. „Vítej doma, Albi.“
Na vlak z Krásnohůlek si museli ještě hodinku počkat, schovali se do útulné hospůdky a vypili několik lahví máslového ležáku. Trochu pozapomněli na čas, takže Scorpius je už nedočkavě vyhlížel, celý promrzlý.
„Neboj, večer tě pořádně zahřeju,“ zašeptal mu Albus do ouška.
Azalka
Albus a Scorpius dostali na Vánoční prázdniny k dispozici Dracův bývalý bradavický byt a hned po příjezdu se v něm zabydleli. Zatímco Albus zakopl svůj kufr do rohu místnosti a o jeho další osud se nestaral, Scorpius svoje věci pečlivě vybalil a uklidil.
Na stole rozložil několik pozoruhodných věcí.
„Scorpi, co to prosím tě je?“
„Tohle jsou listy z japonské azalky, které sháněl táta do lektvarů, tak jsem mu to obstaral. A tohle je ten ztracený pergamen, na který jsme si psali. Našel jsem ho teprve včera ve skříni.“
Raději nedodával, že ho našel jeho spolubydlící Xavier pod špinavým prádlem.
Fejeton
„Dostali jste nějaké domácí úkoly na vánoční prázdniny?“ zajímalo Scorpiuse.
„Jen nějaký sloh, fejeton nebo úvahu. Asi budu psát úvahu na téma proč se chci stát lékouzelníkem,“ odpověděl Albus.
„Ty to fakt myslíš vážně?“
„No jasně, říkal jsem ti, že už nikdy nedovolím, aby nás rozdělili. Budu se svědomitě učit a nastoupím s tebou na lékouzelnickou akademii.“
Scorpius nechtěl dát najevo pochyby. Sám zvažoval, jestli se svého snu raději nevzdá, aby mohl být s Albusem. Bylo by příliš krásné, kdyby mohli být oba na stejné škole.
„Scorpi, důvěřuj mi. Já chci opravdu být lékouzelníkem a není to jen kvůli tobě.“
Školné
„Příští rok si kluci musí vybrat, co chtějí po škole dělat. Scorpius si chce podat přihlášku na lékouzelnickou akademii,“ nadhodil Draco.
„No, Scorpius má šanci se tam dostat a školné taky snadno zaplatíš,“ uvažoval Harry. „Albus říkal něco o tom, že by tam šel s ním. Byl bych rád, kdyby studovali spolu a Scorpius na něj dohlížel, ale se svými výsledky a se svým přístupem ke studiu podle mě nemá šanci.“
„Nepodceňuj ho,“ ohradil se Draco. „Albus je velmi bystrý, a pokud bude mít motivaci, všechno dožene. Já bych to tak černě neviděl.“
„Bojím se, aby nebyl zklamaný,“ vzdychl Harry.
Černá
„Dneska poslední hodina obrany proti černé magii a pak dva týdny volna,“ zasnil se Harry.
„Ještě musíme přežít vánoční večírek,“ ušklíbl se Draco.
„Hlavně se musíme postarat o to, aby to přežily všechny děti. I když od jisté doby mám na vánoční večírek ty nejlepší vzpomínky.“
Byl to přesně rok od doby, co spolu začali chodit. Seděli spolu tenkrát celý večer, vzpomínali na své studium v Bradavicích a nakonec pozval Draco Harryho k sobě na skleničku kvalitního vína. Ráno se probudili vedle sebe v posteli.
„Doufám, že si to někdy zopakujeme,“ řekl onehdy Draco a Harry až příliš nadšeně souhlasil.
Rámeček
Scorpius měl na stolku fotografii své maminky ve zlatém rámečku. Albus se díval na fotku té krásné paní, která před několika lety zemřela, a cítil hlubokou lítost.
„Nikdy neudělám nic, co by Scorpiuse bolelo. Udělám všechno proto, aby byl šťastný, slibuju.“
Možná to řekl nahlas, protože když se ohlédl, spatřil Scorpiuse, jak stojí těsně za ním a pusu má od ucha k uchu.
„Někdy přemýšlím, jestli ti nevadí, že si tvůj táta vzal mého tátu,“ řekl Albus trochu provinile.
„Proč by mi to mělo vadit? Dřív byl můj táta osamělý a smutný, ale teď, co má Harryho, je zase šťastný.“
Klokan
„Tak jaká byla poslední hodina obrany proti černé magii?“ zeptal se Draco Harryho.
„Dneska to byla docela zábava, učil jsem studenty vyčarovat patrona a víš, které zvíře má Lenka Longbottomová? Představ si to, klokana.“
Draco se rozsmál. „Tak toho tady asi máme poprvé.“
„Na dnešní hodině byli i Albus a Scorpius. Scorpius vyčaroval škorpiona a Albus taky.“
„Takže Albusovi se změnil patron.“
„No, to je právě to. Albusovi ano a Scorpiusovi ne. Albus je z toho smutný, myslí si, že ho Scorpius dost nemiluje,“ vzdychl Harry.
„Tobě se taky patron změnil dřív než mně. To jste prostě vy, impulsivní Potterové.“
Cep
Harry přinesl domů jakýsi podivný předmět. Dracovi připadal velmi podezřelý.
„Nehodláš to doufám použít na mě?“ otázal se podezíravě. Ne že by měl někdy Harry podobné choutky, ale k čemu jinému by šla taková věc použít?
„Ne, to opravdu ne. Tohle, milý Draco, se jmenuje cep. Je to starý zemědělský mudlovský nástroj, ale prý se používal také jako zbraň. Je to vánoční dárek pro Arthura Weasleyho, poslední dobou se začal zajímat o historické mudlovské zbraně.“
Draco se rozesmál.
„Jestli někdo potřebuje vycepovat, tak to určitě nejsi ty, ale můj syn, a i toho nechám o prázdninách volně dýchat,“ řekl Harry.
Znak
Celá velká síň byla svátečně vyzdobená, bradavický znak byl slavnostně nasvícen, na stropě zářila hvězdná obloha. Harry a Draco museli během večírku dohlížet na studenty. Draco každou chvíli vyhledal očima Scorpiuse a Albuse.
„Neboj se o ně, jsou pořád spolu, dají pozor jeden na druhého,“ uklidňoval ho Harry.
„Když byl Scorpius mladší, neměl to tady zrovna lehké. Tyhle akce pro něj byly noční můrou. Je zvláštní ho vidět, jak se dobře baví s ostatními studenty. Nejspíš mu ten pobyt v Krásnohůlkách prospěl, už není tak zakřiknutý a uzavřený.“
„Vychoval jsi ho dobře. Jsem rád, že právě Scorpius je Albusovým přítelem.“
Konkurence
Albus už měl plné zuby toho, jak se na Scorpiuse každý lepil; aspoň tak mu to připadalo.
Trochu naštvaně poodstoupil a pozoroval ho zpovzdálí. Scorpius si ještě chvíli povídal s hloučkem studentek, pak se vydal Albuse hledat.
Ve velké síni svého přítele nenašel. Vyplašeně vyběhl ven. Albuse uviděl u okna v chodbě.
„Co tady děláš?“
„Nudím se,“ odsekl Albus.
„Chceš se projít? Taky se mi nechce vracet do toho mumraje.“
„Vypadalo to, že se dobře bavíš,“ ušklíbl se Albus.
„Nemusíš žárlit. Nemáš konkurenci, vždycky jsi pro mě byl jediný.“ Ovinul ruce kolem přítelova krku.
Albus se na něj smířlivě usmál.
Vlast
Večírek pomalu končil, byly pronášeny slavnostní projevy. Harry se trochu ošíval, když Minerva McGonagallová, tak jako každý rok, neopomněla zmínit jeho zásluhy: „Díky Harrymu Potterovi můžeme dnes žít ve svobodné vlasti.“
„Jaké má hrdina kouzelnického světa plány na dnešní noc?“ zašeptal mu Draco do ucha.
„Asi se vzdám bez boje,“ usmál se Harry. „Hned jak naženeme studenty do postelí, si se mnou můžeš dělat, co chceš. Kde jsou vůbec naši kluci? Dlouho jsem je neviděl.“
„Odešli spolu už před hodinou. Drželi se za ruce a odnesli si celý talíř sirupových košíčků.“
„Musíme si taky nabrat košíčky, nebo na nás nezbydou.“
Komiks
Harry potřeboval ještě dokončit svůj dárek pro Draca. Jak to ale udělat, když jeho manžel během vánočních prázdnin neodcházel do výuky a trávil s ním veškerý čas? Naštěstí tu byli Scorpius a Albus. Vysvětlil jim situaci a kluci ho nenechali ve štychu. Draco byl trochu překvapený, když ho požádali, aby je naučil několik pokročilých lektvarů. Scorpius to má údajně za domácí úkol z Krásnohůlek a Albus se rád přiučí.
Harry měl konečně čas dokreslit poslední stránky manga komiksu, v němž byl znázorněný celý příběh jeho vztahu s Dracem od prvního, ne příliš šťastného setkání, přes roky nepřátelství k láskyplnému manželství.
Sanitka
Scorpius a Albus se vraceli z Prasinek, kde byli na poslední chvíli shánět dárky s dalšími bradavickými studenty. Nějak se ovšem stalo, že na ně ostatní zapomněli – jsou přece na zahraničním pobytu. Albus a Scorpius uvízli v Prasinkách a nevěděli, jak se dostat do Bradavic. Přemisťovat se ještě nesměli, tak se vydali na cestu tmavou krajinou pěšky. Najednou u nich zastavilo podezřelé auto.
„Černá sanitka!“ vykřikl Albus. „To je mudlovské auto, které unáší děti a prodává jejich orgány k transplantaci!“
„Tak si nastupte, vy dva,“ zavolal na ně Artur Weasley. Vydal se je hledat ve svém novém mudlovském černém pick-upu.
Margarín
„Nechceš si s námi aspoň dneska něco upéct, Draco?“ zeptal se Harry.
Draco vůbec neměl chuť si umazat ruce. V posledních dnech byla celá jejich kuchyň přeslazená a ulepená.
„Zvládnete to i beze mě,“ odvětil.
„Mohl bys zajít za skřítky pro margarín, mouku a cukr.“
Draco obrátil oči v sloup, ale požadované ingredience přinesl. Odešel do obývacího pokoje. Slyšel, jak se Harry, Albus a Scorpius smějí. Naplňovalo ho to radostí. Jen tak seděl a vychutnával si klid. Každý večer k němu přišel Harry do postele unavený, jeho vlasy voněly cukrovím a rty chutnaly někdy vanilkově, někdy čokoládově a jindy skořicově.
Rebarbora
Draco se nemohl dočkat Štědrého dne. Jedním z důvodů bylo i to, že utichne to kuchyňské šílenství, které Harryho posedlo. Když už byl konečně spokojený s počtem upečených druhů cukroví, začal ještě připravovat různé nápoje. Kromě dýňového džusu připravil i džus z jablek a rebarbory, svařené víno a horkou čokoládu.
„Harry, nechápu, proč toho máme tolik. Jsme jenom čtyři.“
„No, víš, sice na Štědrý den budeme jen čtyři, ale pak nás čeká spousta návštěv. Přijedou Weasleyovi a taky Dudley Dursley s rodinou.“
Draco vzdychl. „Harry, a kdy budeme mít čas sami pro sebe?“
„Každý večer. Neboj se, všechno ti vynahradím.“
Kontakt
Albus byl se Scorpiusem sice v písemném kontaktu a snažil se doptat, jaký dárek by si Scorpius přál k Vánocům, ale nepodařilo se mu nic zjistit. Netroufal se poradit se svými kruvalskými kamarády, to by bezpochyby nedopadlo dobře. Nakonec pro něj nechal udělat speciální bonboniéru, kde na každém bonbonu bylo vyryté jedno písmeno. Dohromady slova tvořila nápis Miluji tě. Těch osmipísmenných řad tam bylo deset, byla to obrovská bonboniéra. Když ji Albus objednával, velmi se mu po Scorpiusovi stýskalo a přišlo mu to jako dobrý nápad. Teď, když měl Scorpiuse vedle sebe, se začínal obávat, jestli jeho dárek není přeslazený.
Dědictví
Scorpius měl pro Albuse velmi osobní dárek – malý medailonek z bílého zlata, který vypadal jako obraceč času, byť jím tak docela nebyl. Pocházel ze starého dědictví rodu Malfoyů. Medailonek dokázal oživit jeho majiteli vzpomínku na den, který si nastavil. Scorpius ho resetoval na Štědrý den – od té doby ho bude mít Albus při sobě a medailonek bude schraňovat jeho vzpomínky na čas strávený se Scorpiusem. Byl to i jistý závazek – samozřejmě by si nepřál, aby byly Albusovy vzpomínky ošklivé či smutné. Scorpius si předsevzal, že naplní všechny Albusovy dny štěstím a medailonek mu bude připomínat, jak moc ho má rád.
Leknín
Dracovi už šla ze všech těch návštěv hlava kolem. Dursleyovi byli snad ještě horší než Weasleyovi, což už je co říct.
„Potřebuju nakrájet leknín do lektvaru proti opruzeninám,“ vymluvil se. Nešel ovšem do své dílny, ale vyšel do chodby a otevřel okno, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Najednou uslyšel kroky. Otočil se a uviděl Scorpiuse.
„Taky už jsi to nemohl vydržet?“
Scorpius přikývl. Postavil se k oknu vedle svého táty. Draco ho vzal kolem ramen.
„Jsi šťastný, Scorpi,“ konstatoval.
„Jo, jsem. Díky Albusovi. A taky díky Harrymu. Jsem tak rád, že se našel někdo, kdo se o tebe bude starat.“
Spisovatel
„Netušil jsem, že je můj táta takový spisovatel,“ řekl Albus, když po nadílce konečně se Scorpiusem osaměli. „Ten jeho komiks je super.“
Scorpius se tvářil zamyšleně.
„Tak dlouho se zbytečně nesnášeli, a přitom se vlastně milovali. Přišlo mi to nějak líto. Neumím si představit, že bychom se my dva k sobě chovali tak zle.“
„Ani já ne,“ zašeptal Albus. Scorpius seděl na posteli se zkříženýma nohama a solidním tempem likvidoval bonboniéru od Albuse. Albus si hrál s novým medailonkem. První krásná vzpomínka na Scorpiuse je zachycena. Scorpius s pusou plnou čokolády, s něžným výrazem v očích, stulený v jeho náruči.