Work Text:
„Děláš to špatně.“
„To teda nedělám.“
„Ale ano.“
Kurva, muflone, tohle je můj obor. Já ti taky nekecám do magie, tak se zdrž těch — jau!“
„Říkal jsem ti, že to děláš špatně.“
Lokiho slova, přestože řečena prudce, zrazovala jemnost, s jakou uchopil popálené ruce Tonyho. Na okamžik se objevila Peterovi už tolik známá zelená záře značící použití magie, a Peterovi neuniklo těch pár vteřin poté, kdy Loki je držel Tonyho ruce ve své, než je konečně pustil.
Peter, stále neviděn, protočil očima. Stál tady už tři minuty a ani jeden z mužů – jak hrdina s posttraumatickou stresovou poruchou a obrannými reflexy odpovídajícímu vojákům z Vietnamu, tak tisíciletý bůh, kterému bylo plížení se vlastní – si ho ještě nevšiml. Na to byli až moc zaujatí tím druhým.
„Nevím, proč to nevyšlo,“ zamručel Tony. Peter se opravdu snažil nesmát, protože jeho podrážděnost pocházela z nemožnosti předvést se před Lokim, ne kvůli tomu, že mu nevyšly výpočty. Co na tom, že by mu matematika i vyšla, kdyby se na ni doopravdy soustředil, namísto toho, aby věnoval sedmdesát procent svých myšlenek jistému bohovi.
Ta procenta s každým dnem stoupala, a to na obou stranách. Bylo až zoufalé sledovat, jak kolem sebe tančí. Vážně, chovali se jako nezkušení zaláskovaní teenageři víc než Peter.
Bylo by to vtipné, kdyby se nejednalo o jeho mentora lomeno skoro tátu a něco jako druhého mentora lomeno možného druhého tátu. Takhle to bylo spíš zoufalé. (A trochu nechutné. Ačkoli si Peter přál, aby se už konečně dali dohromady, přestávalo ho bavit, když vešel doslova kamkoli a našel ty dva pomalu přitisknuté hrudník k hrudníku a zírající si vzájemně do očí, zatímco se flirtovně dohadovali.)
„Já bych i věděl, proč to nevyšlo,“ ujelo Peterovi sice potichu, ale dostatečně nahlas, aby si ho ti dva konečně všimli. Odskočili od sebe, jako kdyby je snad chytil při něčem jiném než relativně nevinném držení rukou.
Tony se vzpamatoval jako první. „Petere! Neměl bys být ve škole?“
Povytáhl obočí. „Škola skončila před dvěma hodinami.“
Oba dva se zarazili, stáčeje pohledy k jedné z mnoha obrazovek. „To už je tolik?“ zamumlal Tony. „No nevadí. Pojď, alespoň nám můžeš pomoct, řešíme tu –“
„Nech ho se alespoň nadechnout, Anthony,“ Loki podotkl. Svěsil ruce za záda a zaujal svůj ikonický postoj. „Máš hotové úkoly, Petere? Tvoje studium je přednější.“
Peter se krátce zasmál. Když mu Tony pár měsíců dozadu řekl, že Loki odteď bude spolupracovat s Avengers, aby zabránil zkáze světa, ani ve snu by ho nenapadlo, že to skončí tak, že se bude bůh zajímat o jeho známky. Na druhou stranu, nikdy by si nemyslel, že by kdykoli mohl být takhle blízko s Tonym, a ejhle, kam se od „pana Starka“ dopracovali.
„Všechno mám hotové.“ Koneckonců, strávil nad tím poslední hodinu. „Dokonce jsem i přesvědčil Friday, aby mi to zkontrolovala.“ A taky ji přesvědčil, aby mu poskytla kamerové záznamy z dílny, a potom společně pokračovali v plánu, jak ty dva idioty dostat dohromady, ale to oni vědět nemuseli.
Tony si překřížil ruce na hrudi. „Až po tom, cos to měl hotové, doufám.“
„Říkám zkontrolovat, ne udělat.“
Vynálezce si odfrkl. „Dobře, chytrolíne, nech si to slovíčkaření pro někoho jiného. Pch, trávíš až moc času s Lokim.“
Že to říká zrovna on.
„Jasně, tati,“ odvětil Peter sarkasticky, a třebaže mu při tom slově zrudly tváře, to samé se dalo říct o Tonym. „Ačkoli bych vám rád pomohl, potřebuju pracovat na metači. Během včerejší patroly se jeden trochu sekl a nechci riskovat, že se něco pokazí v průběhu akce.“
Tony se na něj zamračil, najednou vážný. „Proč mě na to Friday neupozornila?“
„Protože nešlo o nic nebezpečného.“ A možná, jen možná protože se mu podařilo vypnout systém dřív, než mohla Karen přeposlat data Friday. „Navíc potřebuju doplnit pavučiny,“ pokračoval, přecházeje ke svému místu vzadu v dílně, kde měl vyhrazený prostor i pro chemikálie. „Ale já vám věřím, že ať už máte problém s čímkoli, tak to spolu zvládnete.“
Tony vypadal trochu sklesle, ale byl to Loki, kdo na něj přimhouřil oči a provrtal ho svým „vím, že se mě snažíš napálit, ale to ti nevyjde, protože já jsem bůh lsti“ pohledem. Peter se neodvážil uhnout očima, namísto toho se na něj nevinně, zářivě usmál – trik, který ho naučil samotný Loki.
Mág si to očividně uvědomil taky, protože se uchechtl a stočil svou pozornost zpátky k Tonymu, který už znova procházel své výpočty.
Peter si potichu oddychl. Loki sice tušil, že něco chystá, ale nevyzvídal, takže šlo zatím vše podle plánu.
Usedl ke svému stolu a pustil se do práce. Nelhal o tom, že má pokažený metač; to se doopravdy stalo, a když nad tím tak přemýšlel, nejspíš k tomu došlo, když spadl z pátého patra během záchrany lidí z hořícího domu. Vysvětlovalo by to to křupnutí, které slyšel, když to očividně nebyla žádná kost…
Nicméně celá tahle situace mu hrála do karet. Potřeboval výmluvu, proč s nimi nepracovat, protože si jen výjimečně nechal ujít příležitost na něčem pracovat společně s Tonym a Lokim. Věda smíchaná s magií? Ano, prosím.
Spravit metač mu netrvalo tak dlouho, takže se mohl brzy přesunout k hlavnímu důvodu, proč vlastně vešel do dílny: k tvorbě pavučin. Jakmile začal míchat chemikálie, několikrát se podíval směrem ke dvěma mužům, aby se ujistil, že se nedívají, ale nepřekvapivě je našel příliš zaujaté svou vlastní prací. Jedna Lokiho ruka produkovala oheň, z té druhé vycházel mráz a kousíčky ledu. Tony, drže jakousi kostku z mimozemského kovu v kleštích, střídavě ochlazoval a oteploval tu krychli.
„Pořád nechápu, jak můžeš bejt mrazivý obr, ale zároveň ovládat oheň,“ zamumlal Tony.
„Norny mají zvláštní smysl pro humor.“
„To teda.“ Na chvíli se odmlčel. „Hej, v některých fantasy existuje věc, které se říká ledový oheň. Byl bys toho schopnej?“
„Připadá ti tohle jako fantasy, Anthony?“
Ten „Děláš si ze mě srandu?“ pohled, který na něj Tony vrhl, vypovídal o všem. „Takže to neumíš?“
V té větě se skrývala výzva, které se Loki ihned chopil. „Vážně chceš zpochybňovat mou magii?“
„Záleží. Hodláš znova zpochybňovat mou matiku?“
Peter se vrátil zpátky ke své práci. Vypudil ty dva ze své mysli, nebo se o to alespoň pokusil, ale z jejich debaty se brzy opět staly jen zvuky v pozadí. Přestal se dívat v ten správný okamžik; nemyslel si, že by snesl víc než těch pár vteřin Tonyho upřeného, fascinovaného zírání na Lokiho ruce. Tonyho miloval jako svého otce, a proto nepotřeboval vidět ten ne zrovna nepatrný chtíč v jeho očích.
Brrr.
Nicméně měl díky tomu potvrzeno, že si ho ti dva nevšímají, a tak se nebál přiblížit ke kabinetu, kde schovávali mimozemské magické látky. Přimíchal do tekutiny prášek, který se přidával do anti-magických okovů a způsoboval, že mágové nemohou použít magii, a v duchu vyslal prosbu ke všem bohům, o kterých mu Loki řekl, aby ho zmiňovaný bůh později nezabil.
Jestli – až tohle vyjde, tak by mu měl spíš poděkovat.
Obrazovka po jeho pravici zablikala. Peter vzhlédl a spokojeně se zazubil. Byla to Friday, jeho spolupachatelka, která mu napsala vzkaz: „Šéf s Lokim úspěšně dokončili svůj experiment. Nebezpečí nehrozí, můžeš začít kdykoli.“
Zas a znova musel Peter Tonymu poděkovat, že své umělé inteligence naprogramoval tak intuitivní – a vždy připravené udělat nezbytné kroky vedoucí ke štěstí svého stvořitele.
Tekutina v nádobách zabublala. Peter se zhluboka nadechl, doufaje, že z toho nebude průšvih. „Okay, jdeme na to.“ Postavil se, naplnil tekutinou kapsle a ty vložil do opraveného metače. „Friday, zahajuju test nové formule pavučin. Zaveď to do systému pod názvem LS-1.0.“
„Provedu, Petere.“
Jeho slova přitáhla pozornost obou mužů. Zejména Lokiho, jenž se podíval jeho směrem s až nelidskou rychlostí.
Tony naklonil hlavu na stranu. „Nová formule? Neříkals nic o nové –“
Dál se nedostal. Peter spustil metač, z něhož vystřelily pavučiny.
Nebo by alespoň vystřelily, kdyby Peter tu formuli namixoval ve správném poměru.
Namísto toho z metače vyrazilo několik paprsků lepkavé hmoty. Ta se ihned nalepila na oba muže, kteří poplašeně vykřikli. Peter, „překvapen“ tím neúspěchem, cukl rukou dozadu, takže je oba stáhl k zemi. Omluvně zasykl, když Loki tvrdě dopadl na zem a Tony přistál na něm, jednu ruku položenou na mágově hrudníku a druhou zapřenou o podlahu, aby zbrzdil ten pád.
Na chvíli se dílnou rozhostilo ticho. Peter zíral na to duo na zemi, pokryté rádoby pavučinami, a ti dva pro změnu zírali jeden na druhého. Ne že by se jim Peter divil, vzhledem k tomu, že měli obličeje jen pár centimetrů od sebe, ale i tak jim trvalo neomluvitelně dlouhou dobu, než se podívali jeho směrem.
„Petere,“ procedil Tony skrz zaťaté zuby. „Co to kurva bylo?“
„Um. Přepočítal jsem se?“
„Petere.“ O-ou, Loki zněl vražedně. „Proč nemůžu – Anthony, přestaň sebou tak šít – proč nemůžu použít svou magii?“
To stačilo, aby Tony strnul.
Ticho.
Tony, s hlavou zakloněnou, zaťal zuby. Oči mu zatěkaly k jistému kabinetu, pak k nádobám na Peterově pracovním stole. „Petere.“
Něco mu říkalo, že bude mít zaracha.
Vzdychl. Pro dobrotu na žebrotu.
„Vzhledem k tomu, že je to nová formule, tak jaksi… nemám způsob, jak vás z toho dostat,“ začal, protože vždycky bylo lepší začít špatnými zprávami. Že?
„Petere!“
Možná ne.
„Mělo by to povolit tak za hodinu,“ pokračoval. Vydal se ke dveřím dílny a jen tak tak se vyhnul kleštím, na něž Tony dosáhl a které po něm s radostí hodil. „To je dostatek času, abyste vyřešili tu svou divnou situaci mezi vámi.“
„Divnou situaci?“ vyjekl Tony.
Peter mávl rukou jejich směrem. „To sexuální napětí mezi vámi?“ Neklidně se otřepal. „Ugh, nemůžu uvěřit, žes mě přinutil to říct. Nicméně to, co mezi sebou máte, už mě opravdu nebaví. Je děs bát se vejít doslova kamkoli, protože nikdy nevím, jestli vás tam nenajdu, jak se na sebe díváte těmi ‚chci z tebe strhat oblečení‘ pohledy.“
Oba muži na něj zírali, ústa otevřená. Lapali po vzduchu jako ryby na suchu a očividně nevěděli, co mu na to mají odpovědět. Jejich tváře byly stejně rudé jako jeho oblek.
Peter si spokojeně překřížil ruce na hrudi. „Tak. Tohle je ode mě všechno. Já jdu nahoru udělat si svačinu nebo něco takového. Ale prosím vás, až si to spolu vyřešíte, tak se alespoň vraťte v nějakém decentním stavu. Jsou věci, které děti o svých rodičích vědět nepotřebujou, a už takhle z toho budu mít noční můry.“
Otočil se na podpatku a vstoupil do výtahu v momentě, kdy se ti dva vzpamatovali. Dveře výtahu se za ním zavřely s hlasitým „PETERE BENJAMINE –“, které dovedně uťala Friday.
Ani ne o minutu později ho Friday informovala o tom, že jejich plán měl úspěch. Peter, vědom si toho, že nechce být nikde v doslechu, vyrazil na hlídku, a když se vrátil, našel oba muže v kuchyni s rukama zkříženýma na hrudi a pozvednutým obočím.
„Jediný důvod, proč nemáš zaracha,“ začal Tony, cuchaje Peterovy vlasy, „je ten, žes měl pravdu.“
Peter se na ně zakřenil. „Já ji mám vždycky. Přece jen se učím od těch nejlepších.“
A když Peter o týden později přistihl ty dva, jak se líbají, s Lokiho rukou na Tonyho zadku a druhou na jeho hrdle, jedna jeho část si říkala, že možná to toužení zdálky bylo lepší. Ale když viděl, jak jsou oba dva šťastní a vysmátí, usoudil, že to za ty nepříjemné obrázky navždy vypálené do jeho mozku přeci jen stálo.