Work Text:
„Společné číslo?“
„Nekoukej tak na mě, já si to nevymyslel,“ bránil se Tony ihned. „Jsou to Furyho slova.“
Loki rozhodil rukama. „Však spolu vystupujeme. Naše výstupy se překrývají!“
Tony pokrčil rameny. „Prý to nestačí. Říkal něco o prohlubování spolupráce a důvěry a rodinném duchu.“ Na chvíli se odmlčel, upíraje na Lokiho upřený pohled. „Proč s tím máš takový problém?“
„Kdo říká, že s tím mám problém?“
„Já. A nesnaž se mi lhát, na to tě mám až moc přečtenýho.“ Našpulil rty a uhnul očima, rázem nejistý. „Jestli je problém v tom, že máme vystupovat spolu my dva, tak můžu navrhnout změnu. Jsem si jistej, že Clint –“
Na ústech mu přistála dlaň a Tony okamžitě umlkl, oči doširoka rozevřené. Loki najednou stál blíž než předtím – blíž než bylo normální – a propaloval ho očima. „Nechci žádného jiného parťáka,“ sdělil mu Loki pomalu, zřetelně, dávaje si záležet na výslovnosti každičkého slova. Jako kdyby na Tonyho pochopení záleželo všechno. „Můj problém spočívá v tom, že si principál myslí, že naše čísla nejsou dokonalá sama o sobě.“ Konečně svěsil ruku a Tony ihned litoval ten nedostatek kontaktu. „Jestli chce společné číslo, má ho mít. A můžeš ho ujistit, že jiné než perfektní vystoupení to nebude.“
Samozřejmě, že nebude. Protože to bude jejich vystoupení.
Tony polkl slova, která se mu drala na jazyk, a namísto toho přikývl. „Jasně. Předpokládám, že máš už nějaký nápady?“
Loki se na něj zazubil, v očích leskl, při kterém se Tonymu téměř podlomily nohy. „Samozřejmě.“
No potěš. „Tak do toho.“
~~~
Když Fury řekl Tonymu, že s Lokim mají vytvořit společné číslo, nic nenamítal. Naopak se do toho vrhnul s nadšením; s černovlasým akrobatem si více než rozuměl, a jeho snaha dostat se mu do kalhot neunikla většině cirkusu.
S výjimkou Lokiho samotného, jak se zdálo.
Na druhou stranu, Loki byl netečný vůči většině věcí, a třebaže si užíval nadšené výskoty fanoušků, nikdy o nikoho neprojevil zájem, a to jak romanticky, tak sexuálně. S Tonym trávil nejvíce času, byli přátelé, a dokud se Loki nezajímal o někoho dalšího, Tony mohl s jeho netečností žít.
Nebo alespoň přežívat.
Jenže to bylo až doteď. Nikdy by ho nenapadlo, že společné číslo, způsob, jak si být s Lokim ještě bližší, jeho život zhorší.
Lokiho napadlo využít jejich dvě specializace – tanec a hrazdy – a přetvořit je v úplně novou schopnost: v akrobacii na laně.
Tony s tím neměl problém. Nikdy se výzev nebál a do jejich prvního vystoupení měli dost času naučit se vše potřebné. Pracovat s Lokim byla jedna radost, o to více, když se oba tak perfekcionisticky snažili získat nové dovednosti co nejdříve a nejlépe, což vyústilo v nepsaný závod, kdo zvládne svou část zdokonalit nejdříve. Takže v jejich spolupráci opravdu neviděl problém. Naopak se na ni těšil.
Nicméně vesmír měl taky jednu úchvatnou dovednost, a ta spočívala v tom, že mu s radostí předhazoval jeho slova – myšlenky – a sledoval, jak se topí v jejich následcích.
Protože Tony se možná lehce, maličko přepočítal.
Nedošlo mu, že společné číslo znamená dotyky a blízkost. Byl zvyklý vídat Lokiho polonahého, jenom v upnutých kalhotách a bez trika, ale byla jedna věc sledovat ho takhle zpovzdálí, a byla druhá věc muset se ho dotýkat.
A fakt, že ke svému aktu používali provazy, nepomohl.
Na papíře a na videu vypadala jejich choreografie jednoduše a nevinně. Ale naživo?
Naživo by Tony přísahal, že měl zástavu srdce, když mu Loki poprvé omotal provaz okolo předloktí a následně i torsa. A z nevinného aktu, který měl nadchnout a okouzlit diváky, se náhle staly Tonyho divoké sny.
Den za dnem to bylo horší a horší. Nešlo jen o ty provazy, ale i o to, jak zatraceně blízko sobě byli, o to, že ani jeden z nich neměl triko, o to, jak ho Lokiho dlaně téměř pálily na bocích, když ho uchopil a vyhodil, o to, jak mu stačila jedna ruka, aby zakryl Tonyho bedra. Tony ani zdaleka nebyl drobný, na těle měl vypracované svaly získané léty tvrdé dřiny, ale oproti Lokimu a jeho výšce si připadal malý.
A to jeho zalíbení rozhodně nepomáhalo.
(Stejně jako fakt, že Lokiho kožené kalhoty byly tak zatraceně upnuté, že Tony netušil, jak se má sakra soustředit. Kdyby se natáhl a položil ruku jen o trochu níž –)
„Tony?“
Lokiho hlas ho ihned vytrhl ze snění, jenže současně s tím i přerušil veškerou koncentraci jeho těla. S tlumeným vyjeknutím uvolnil stisk, který měl na laně, a řítil se dolů. Slyšel Lokiho stejně překvapený výkřik, a pak s tlumeným zaduněním dopadl na žíněnky, zády napřed. Třebaže spadl relativně do měkkého, náraz mu na okamžik vyrazil dech. Se zavřenýma očima zaskučel, a když zamrkal, málem o dech přišel znova.
Loki klečel na jednom koleni vedle něj, tvář svraštěnou obavami, ruce nad Tonyho tělem, jako kdyby se ho chtěl dotknout, ale nebyl si jistý, jestli může. „Jsi v pořádku?“
Uh. „Um.“
Loki nad ním stál jako černovlasý anděl, a na okamžik ho napadlo, že ho ten pád zabil a on je v nebi, protože Loki, polonahý a zpocený, s vypracovaným tělem na obdiv, vypadal nadpozemsky.
„Tony?“
„Žiju,“ zamručel konečně, když mu jeho mozek milosrdně připomněl, že jeho parťák čeká na odpověď. Začal se zvedat a s radostí přijal Lokiho nabízenou ruku. „Neměj strach, Lokes.“
„Nemám strach,“ odvětil druhý muž ihned, aniž by se snažil znít přesvědčivě. „Co se stalo? Prostě jsi ustrnul uprostřed cviku a neodpovídal.“
Tony uhnul pohledem, tváře rudé ne jenom kvůli zahanbení, které cítil. „Zamyslel jsem se.“
Několik dlouhých, úděsných vteřin byl Loki zticha. „Zamyslel ses,“ zopakoval hlasem tak nečitelným, až se z toho Tony ošil.
„Yep. To se stává, víš?“ Ucouvl a uchopil lano. Několika hbitými pohyby se vyšplhal zpátky do své původní pozice. „Ale dík za starost, je to rozkošné.“
Loki na něj ze země pomalu zamrkal. „Rozkošné.“
„Přesně! Seš ty v pořádku? Trochu to zní, jako žes spadl ty a cestou to vzal přes hlavu.“
Při pohledu, který Loki vrhl jeho směrem, byl Tony náhle velmi rád, že je mimo dosah. Zdvihl hlavu a lehce ji naklonil na stranu v povýšeném gestu. „Odvážná slova na někoho, kdo se neudržel na něčem tak jednoduchém, jako je francouzský šplh.“
Tony se zakřenil. Ta výzva se mu líbila. „Chceš to hrát takhle? Fajn, tak to budeme hrát takhle.“
Ihned vyrazil do akce. V rychlosti si v hlavě prošel všechny prvky choreografie, které se měl naučit, a skončil na netopýrovi. Aniž by čekal, až se Loki uráčí dostat zpátky nahoru na lana, pustil se do akce.
Vyzdvihl se na rukou, aby dostal lano pod bedra a zabránil tak sklouznutí. Přes vnitřní stranu stehen si omotal kolem lana nohy a na vteřinu se zastavil, aby se ujistil, že má stabilní polohu. Pak roztáhl nohy a přetočil tělo, aby visel hlavou dolů. S výdechem se pustil rukama a spokojeně se zazubil, když zůstal na místě a neposunul se dolů. „Jo, jsem dobrej. Tak se předveď, Lok – i!“
Vypísknutí na konci způsobilo náhlé zatahání za lano. Začal se točit na místě, ale udělal sotva půl otočky, než ho Lokiho ruce položené na jeho bocích zastavily.
Nešplhal vysoko. Navzdory žíněnkám se stále držel relativně při zemi, a díky tomu měl dokonalý výhled na Lokiho rozkrok.
Zadrhl se mu dech. Srdce vynechalo úder.
„Jestli chceš výzvu,“ začal Loki pomalu, hlas o oktávu nižší než obvykle, vysílaje chvění po celém Tonyho těle, „tak směle do toho.“
Možná ho ten pád doopravdy zabil. Nebo byl alespoň v bezvědomí, protože tohle musel být sen. Ten nával horka ve spodní části těla a to vzrušení, které mu kolovalo žilami, mu však jasně říkali, že je vzhůru.
Olízl si rty. Lokiho záměr byl víc než zřejmý, zejména když si palec levé ruky zahákl za lem kalhot a pomalu ho posunul těsně pod boky.
Zaváhal. Prsty mu cukaly touhou dotknout se. Do hlavy se mu hrnula krev z toho, jak visel dolů, což nedávalo absolutně žádný smysl, protože se zároveň hrnula někam úplně jinam.
Loki se tiše, hrdelně zasmál. „Kdybych věděl, jak úchvatně vypadáš v provazech, svázal bych tě už dávno.“ Zvedl ruku a přejel mu prsty po dolní čelisti. „Tak co, Tony?“
Z toho náhlého a nečekaného vývoje situace se mu motala hlava. Tony byl spoustu věcí, ale nepřizpůsobivý nebyla jedna z nich.
A po něčem takovém toužil od momentu, kdy Lokiho poprvé uviděl.
Zuřivě zavrtěl hlavou. Upřel pohled do Lokiho zelených očí – jindy tak jasných a pro jednou potemnělých – a nemusel se ani rozhodovat.
Tony nikdy necouvl před žádnou výzvou, a nehodlal s tím začínat.
Muselo to být očividné v jeho výrazu, protože Lokiho rty se náhle roztáhly do širokého úsměvu. „Tak se předveď, Tony.“
Nemusel ho pobízet dvakrát.