Chapter Text
Hospodyně majora Sholta není jediná, kdo považuje kobku za ideální místo na schůzku. Jim Moriarty si to myslí také, obzvlášť, pokud veškerá zařízení v onom sklepení ovládá on.
Z toho, co vytáhl z Ireny Adlerové, si je jistý, že přesně tohle se bude Sherlocku Holmesovu líbit. A až mu Jim ukáže, co dovede se svým náčiním, zapomene detektiv na toho nanicovatého vojáčka.
Jim zkontroloval v zrcadle svůj kožený obleček a zkusmo potahal za jedny provazy. Teď sem jen musí Sherlocka nějak nalákat.
Irena Adlerová byla zpátky ve městě a myslela jen na jedno – Sherlock je pořád panic. Už se bála, že svou šanci propásla, ale tahle situace jí nedává spát.
A rozhodně se nedá předběhnout tím hajzlíkem Jimem. Jen jednou mu naletěla a on jí tak snadno hodil přes palubu. Kdepak, tenhle závod vyhraje ona.
Ano, ona přesně ví, co je detektivovo gusto – Moriarty si jen myslí, že to ví, ale ten dramatický kašpar vždycky všechno přežene. Jistě, že zlobivý chlapeček potřebuje trochu naplácat, ale napoprvé ho Irena nesmí vyděsit.
Už měla plán, jak ho dostat do svého nového domu a tentokrát bude rafinovanější – nahota byla minule příliš šokující, paralyzující, dnes se sofistikovaně zahalí do smaragrové krajky, která ponechá tenoučný prostor pro dedukce.
Janine to vlastně docela žralo, jak ráda by, aby ty nesmysly, co napovídala novinám, byly pravda. Jediný zářez na pažbě, který jí unikl. Když je teď detektiv zpátky v Anglii, rozhodla se, dát tomu ještě jeden pokus.
Chce to nepodcenit přípravu. Atmosféra a správné oblečení dělá divy.
Jestli ale chce, aby jí ten korzet správně sednul, musí ho dobře vyzkoušet a to chce pomocnou ruku – a od čeho tu jsou kamarádky. Tahle jí sice nedávno vzala po hlavě, ale na druhou stranu jí určitě ve svedení Sherlocka Holmese ráda pomůže. Bude mít dobré osobní důvody!
Mary byla frustrovaná. Na vánoce jí sice John velkoryse odpustil, ale krom příležitostného polibku nebo pohlazení břicha se jí ani nedotkl. Ona nikdy nebyla moc cudná děva a těhotenské hormony tomu nepomáhaly.
Když k tomu připočetla týdny samoty, než se k ní John uráčil vrátit – prakticky lezla po zdi a vlastní společnost jí přestávala stačit.
Když tak procházela s Janine obchod s luxusním prádlem a poslouchala její plány, říkala si, že ten detektiv vlastně stojí za hřích. Ten štíhlý, ale vypracovaný hrudník, nádherná prdelka … a pokud by to udělala, John bude žárlit jako blázen a třeba ho to vyprovokuje k nějaké akci.
Molly si konečně dodala odvahu, třeba když je Sherlock zase na Baker Street sám, možná by konečně mohl ocenit její společnost. Byla si vědoma, že je příliš obyčejná a musí ho něčím zaujmout, aby ho dokázala svést.
Její pracoviště by v tom mohlo pomoci, Sherlocka fascinovalo prostředí laboratoří a patologie. Aby to pojistila, bude potřebovat pár pomůcek – jenže byla moc stydlivá, aby si je šla nakoupit sama.
Greg Lestrade byl půl roku rozvedený, poslední rande s kolegyní z finanční kriminality měl v listopadu a nedopadlo úplně nejlíp. Kdyby jen tušil, na jaké nákupy má doprovodit Molly Hooperovou, nějak by se vymluvil.
Když tak procházel mezi regály plnými vibrátorů, kožených svršku a lubrikačních gelů nepřdstavitelných barev a příchutí, jen mu to nepříjemně připomělo, že si už zatraceně dlouho nevrznul.
A k tomu Molly mlela o Sherlockovi – bude se mu líbit spíš tohle nebo radši ten červený latex? Co se vlastně detektivovi líbí?
Greg měl své podezření, že děvčata to nebudou ani v krajce ani tom latexu. Greg měl na vysoké pár experimentů se spolužáky a i když holkám dával přednost, nebylo to špatné.
Sakra, on by toho pacholka naučil řvát správně své křestní jméno!
Sally měla vztek. V případu uvázli a ten zatracený magor před celým týmem vyžvanil, že jí Gregson nechal, kvůli té nové seržentce! Sakra! Nejhorší na tom bylo, že měl jako obvykle pravdu.
On si chodí po místě činu v těch svých upnutých oblecích, vrtí zadkem, natřásá lokny a trousí takové věci, jako by se nechumelilo.
Sally si najednou představila, že ho za ty vlasy popadne a přimáčkne na svoji číču. Pro jednou bude ten jeho jazyk vážně užitečný!
Jo, udělá to! Až se ten nafrněnej magor příště ukáže a bude mít blbý kecy, vtáhle ho do policejního auta, odveze na nějaké opuštěné místo … a užijou si trochu legrace! Možná pak přestane mít roupy!
Philipp Anderson se účastnil dalšího setkání Prázdného pohřebáku. Rozhlédl se kolem sebe a přepadl ho pocit marnosti – uhrovatí nerdi, mastňáci a zoufalky s nadváhou, … k čertu, oni obdivují nejbystřejšího a nejelegantnějšího chlapa v Londýně a vypadají jak partička do pořadu „Chcete mě?“
Je on sám na tom tak špatně? V poslední době si vrznul jen s některou z těhle potřeštěných fanynek. Nemá na víc? I hezkej chlap by byl lepší než tohle! Hm, … a Sherlock je hezký, víc než to … kdyby mu zinscenoval zase nějakou pěknou záhadičku, jako po návratu z mrtvých ...
Anthea měla od svého šéfa velmi delikátní úkol.Mycroft Holmes věděl o návratu Ireny Adlerové a už zjistil i fakt, že Moriarty je také stále naživu. A hlavně znal jejich nejbližší plány, týkající se jeho malého bratříčka.
Příkaz zněl jasně: Sherlock nesmí přijít o panictví v náruči tak nevhodných osob a veškeré prostředky jsou povoleny.
Hm, když veškeré, tak veškeré! Anthea už jeden nápda měla. Pokud někdo ty dva předstihne, tak už přece Sherlocka o poctivost připravit nemůžou.
Díky posedlosti svého šéfa, bratrovou bezpečností, sledovala Sherlocka celé roky – sice vždycky rychle objevil většinu kamer a štěnic v bytě, ale i tak ho párkrát viděla vycházet ze sprchy nebo se ukládat ke spánku – v době, kdy žil sám se často neobtěžoval županem nebo pyžamem, takže si ho mohla prohlédnout opravdu důklaně.
A není pravda, že nahota neponechává prostor pro fantazii!
Sherlock odvrátil hlavu od svého laptopu směrem k pípajícímu telefonu: dneska se všichni zbláznili!
Přišel mu anonymní tip ohledně Moriartyho, než ho stačil posoudit, poslala mu zprávu Irena Adleová – po dlouhém mlčení ho klasicky zvala na večeři a slibovala své vlastní informace o Jimovi.
Lestrade i Donovanová ho tahali k případům, které se sice zdály bizardní, ale on v tom tušil nějakou křiklavě maskovanou banalitu.
Molly mu volala, že pro něj má ten mozek, bratrova sekretářka ho povolala na údajně důležitou schůzku s Mycroftem. Janine ho zvala na kafe a teď esemeska od Mary, zda by nechtěl přijít na večeři.
Všichni naráz, jako posedlí! A on měl sto chutí je poslat do háje, neměl náladu ani na případ, ani na pátrání po Moriartym, nechtěl mozek, kafe ani večeři ve společnosti šťastné rodinky.
Jediné, co chtěl, byl John a ten se už dávno neozval!
Sherlock se rozhodl, že potřebuje sprchu – nejlépe ledovou.